Zemanův bobřík

Jestliže už šestileté děti bravurně ovládají počítač, tak proč by i takový bobr, dokonce ještě bobřík, zůstal pozadu a  nepodělil se na síti o názor na svého chovatele?   

„Bobřík mlčení“, kterého si prezident aktuálně dal na výročí neblahé okupace takzvanými spojenci v čele se SSSR, má pro Zemanovo počínání plné pochopení. Tím však bobřík kardinálně vybočuje z většinového názoru lidské veřejnosti, která by hrozně ráda slyšela prezidentova aktuální slova, a nechce se spokojit s tím, že Zeman se už téměř před padesáti lety nahlas vyjádřil o okupaci jako o zločinu, a doplatil na to.

Bobřík je však toho názoru, že prezident jedná moudře, když neřekne nic, neboť pouhé zopakování 50 let starého odsudku by nestačilo.

Lidé – vlastně spíš politici – by očekávali, že prezident z okupace vyvodí nějaké poučení pro dnešek – přímo se nabízí prohlášení, že naše zakotvení ve strukturách EU a NATO je pevnou hrází proti podobným agresorským choutkám jako před půl stoletím.

Jenomže i to by nestačilo, a pokud by prezident nějakým způsobem nevaroval před Ruskem, dočkal by se kritiky, že se bojí podívat pravdě do očí a nechce se znelíbit Moskvě.

Proto je rozumnější, myslí se bobřík, aby raději neřekl vůbec nic, aby zbytečně neprovokoval. Třeba tím, že starou okupaci sice znovu odsoudí, avšak nezmíní anexi Krymu, východní Ukrajinu ani novičok.

A proč by to také dělal? Každý vidí, že dnešní Rusko není někdejší agresivní Sovětský svaz. Proto  prezidentovo populistické nabádání k obezřetnosti proti možné východní hrozbě, k němuž jej chce pravice a nepřátelská média vyprovokovat, bylo by jaksi mimo mísu a mohlo by zbytečně vrazit  klín mezi skvělé vztahy Kremlu s Hradem – myslí si Zemanův Bobřík mlčení.