Zemanovi kritici mile překvapili

Upřímné potěšilo, jak pouhá zmínka prezidenta Zemana v nedělní hradní partii, že dva české deníky budou pro něj propříště „vzduch“, vzbudila tak široký ohlas.

Kdyby se tak stalo od Zemanových příznivců, nikdo by se divit nemohl, prostě jen „tleskají“ výroku, který by podepsali všemi deseti. Protože stejně jako on trpí i oni svým způsobem mediální paranoiou v tom smyslu, že před volbou jakoby deníky na Miloše Zemana útočily o sto šest - a to buď přímo, nebo nepřímo okatým preferováním jeho protikandidáta především před druhým kolem. 

Od zdravého člověka by takový názor byl diskutabilní, možná i pomýlený, ale budiž. Tito prezidentovi stoupenci tedy nepřekvapili, když ocenili prezidentův bojkot médií.

Mile překvapili naopak Zemanovi evidentní nevoliči.   Rozhořčeně se pozastavují nad tím, že oněm novinám příkře odmítl poskytovat, jak sám řekl, tzv. bilanční rozhovory.

Takovým rozhodnutím se cítí být ukráceni na svých právech být informováni hlavou státu tak říkajíc o stavu unie. Je totiž málo pravděpodobné, že by taková interview bilancovala například prezidentův roční pobytu ve vile, včetně kousků jejich pejska. Ostatně tyto informace ochotně poskytne veřejnosti bulvár, aniž by o nějakou bilanci usiloval.

Zemanův rozhořčený kritik se tedy bude muset spokojit s bilancí v novoročních projevech, nebo výjimečně nahlédnout do listů, které u prezidenta požívají větší důvěry.

V každém případě je hezké, že Zemanovi nevoliči si „potrestání“ části novinářů vůbec všimli. Jejich prezident to přece není a nebude, tak ať si dělá, co chce. Mohlo by jim to být fuk. Ale není. Zřejmě i nesvého prezidenta začali brát vážně.    

Jan Dvořák