Zeman vytočil historika Blažka, s Michalem Davidem

Historik z ústavu pro totalitu Petr Blažek se na facebooku upřímně podivil, že Michal David má osmadvacátého října obdržet od prezidenta vyznamenání za celoživotní tvorbu.

Vzápětí se strhla diskuse, která Blažkův statečný postoj vesměs podpořila a dodala mu silné emoční zabarvení, kde padaly i dost expresivní výrazy.

Petr Blažek se otevřeně přiznal k tomu, že už jako dítěti se mu dělalo z Michala Davida špatně, z jeho přisluhovačství režimu. Zejména spartakiádní Poupata na něj působila jako rudý hadr na býka.

Přenesme se do oněch dob. Píše se rok 1985. Jsme u Blažků..

Péťa (odhodlaně) :

 Mami, vypni už konečně bednu, ten obludný nástroj komunistické propagandy. Já už se nemůžu dívat  na přenos se  zneužitými dětičkami, které totalitně jako roboti cvičí na ten Davidův poupěci hnus fialovej.

Nevíš, kde dnes hrají Plastici, pokud je nedrží ve vězení, nebo Láďa Mišík?

Škoda, že je mi jenom dvanáct a že ještě nemůžu podepsat žádnou protirežimní petici, aby mě pak spolu s dalšími signatáři jmenovali ve svobodné Svobodné Evropě. Ale jestli režim do mé plnoletosti nepadne, pak ode mě uvidí, jak se mu postavím na odpor!

(vykřikne): Já bych tak rád něco odbojového udělal už teď..

Maminka (ustaraně) Proboha, mlč! S takovými řečmi se na gymnázium nedostaneš, a na vysokou školu už vůbec ne.

Péťa (nekompromisně):

Aťsi! Stejně by mně tam křivili páteř. Budu se věnovat samostudiu zakázané literatury.

Maminka (zoufale):

..Ale nás tím přivedeš do maléru! Dám radši víc nahlas zvuk. A teď si vykládej, co chceš. Ovšem jenom tady.

„Krásný úděl máme dnes..“

A proč si k tomu Péťo pískáš? Nejsi na pastvě.

Péťa (provinile) : Dyť je to tak chytlavé, mamí.

         (nenávistně) Ale v tom je právě ta ďábelská záludnost totalitních režimů!