Zeman spustil lavinu rozprodeje

Prezident Zeman to myslel s Ukrajinci moc dobře, když se chtěl projevit jako „most“ mezi Kyjevem a Moskvou , a navrhl, aby se spor o anektovaný Krym vyřešil jeho „od-anektováním“.

A to prostřednictvím férového zakoupení  poloostrova ve slevovém režimu Ruskem. Pak už by bylo jen technickou otázkou, jakou částku bude za jednu verstu Krymu  ochotno zaplatit.

Je pochopitelné, že když prezident Zeman něco takového na mezinárodním fóru navrhl a postavil se do role zprostředkovatele obchodního případu, musel investiční záměr předem s moskevským investorem konzultovat. Kdyby tak neučinil, vystavil by se nebezpečí, že bude považován za neodpovědného  tlučhubu, provokatéra, blázna – nebo na něj padne vážný stín podezření, že provádí nedovolenou předvolební prezidentskou autokampaň.

Nicméně Rada Evropy není tak hloupá, aby Zemanovo smírné řešení mírovými prostředky zavrhla, a nahrála tím nacionalistickým silám, které se zuby nehty drží idealistické téze, že Krym, který se součástí Ukrajiny stal už v pradávných padesátých letech minulého století, by Rusko mělo opět vrátit, a to bezpodmínečně.

Kdyby však Kyjev upřímně hledal kompromis, mohl přece už dávno navrhnout Putinovi obdobu dnešního zemanovského řešení, avšak  v zrcadlové podobě -  zpětný odkup Krymu od Ruska. Byl by to férový, tržní postup.

Zemanův postup měl velmi živou odezvu také na domácí půdě. Ihned po projevu se s prezidentem spojili minstr zahraničí a premiér, a konzultovali s ním možnost aplikace jeho návrhu na české podmínky.

„Pravice nás furt obviňuje, že máme státní dluh přes 1,6 biliónu korun,“ stěžoval si Sobotka, „ a tak nás napadlo, že bychom ho mohli dostat na nulu, a ještě si vytvořit rezervní polštář, kdybychom nějakou okrajovou část území někomu prodali.“

A Zorálek hned dodal: “Ale bylo by to pro lidi férové, s možností svobodně se rozhodnout, jestli chtějí zůstat na místě pod hlavičkou jiného státu, a nebo přesídlit do českého vnitrozemí. Já myslím, že bychom mohli jednat o prodeji části Sudet.“ Prezident to považoval za chytrý – protože de facto jím inspirovaný - nápad, a slíbil provést bezodkladnou sondáž u německé kancléřky.

Když po pár hodinách oznamoval výsledek, nešetřil emocemi.

„Představte si, co ona si na moji velkorysou nabídku dovolila odpovědět. Prý záleží na tom, kolik budeme za území chtít. Já jí na to, že budeme chtít přiměřeně. A ona na to, že si nerozumíme, že má na mysli, kolik my Německu  budeme chtít zaplatit za to, že naše území ve stavu, v jakém je, převezme.

Ale jako projev dobré vůle by prý byla ochotna okamžitě a bezúplatně přičlenit k Sasku náš český Zinnwald!“