Zeman, Babiš, Kubera, Vondráček - co ve zprávě z jednání špiček na Hradě nebylo

Na nedávné hradní poradě nejvyšších ústavních činitelů o tom, jak na veřejnosti, a v cizině zejména, prezentovat jednotnou zahraniční politiku, padaly rovněž iniciativní podněty k aktuálním otázkám.

Prezident Zeman hned poté, co u partnerů neuspěl s návrhem na od uznání Kosova, přišel s alternativním podnětem na od uznání Rakouské republiky, Maďarska a Slovenska.

“Bylo by ideální, kdyby došlo k včlenění těchto států do nového útvaru Česko-Rakousko-Dolno-Horno Uhersko s tím, že hlavním městem by se staly Lány.“

Vedlejším efektem by byl de facto nový „Visegrad“ rozšířený navíc o Rakousko, mínil prezident. Na dotaz, co by bylo s Polskem, které rovněž patří k současné V4, měl prezident jasný názor. „Polsko by si mezi sebe rozdělilo Německo a Rusko. Tady by se však muselo ohlídat, aby se většina Poláků nesnažila kvapem dostat na území, které připadne Německu. Kdo by pak v „ruské zóně“ zůstal?“ Zatímco někteří z činitelů si nenápadně klepali na čelo, předseda Vondráček řekl, že návrh je velmi zajímavý, ale na současné poměry příliš ambiciózní. Byl odložen, tedy návrh.

Andrej Babiš přišel s rezolutním stanoviskem v otázce rozvojové pomoci třetímu světu. „Dosud jsem materiální a finanční podporu takovým zemím vehementně prosazoval, zejména pomoc těm, které jsou na tom špatně kvůli suchu. Teď jsem však zásadně proti!“ Po zřetelném údivu kolegů, a Zemanově  otázce: Proč? podal premiér jasné vysvětlení. Ke změně stanoviska ho motivovalo vyjádření prezidenta Trumpa o tom, že proč by Američané měli pomáhat Kurdům, když oni jim při protinacistické invazi za války také nepomohli.

„Proč máme těmto zemím dál pomáhat“, položil si Babiš řečnickou otázku, „když ony nám také nepomohly při katastrofickém suchu a neúrodě v roce 1947? Tehdy nás na holičkách nenechal jedině Sovětských svaz a dodal nám statisíce tun obilí!“ argumentoval rozohněný premiér. Babišovým návrhem by se teď měla zabývat vláda.

Předseda Sněmovny Radek Vondráček litoval necitlivého přístupu pražského magistrátu při vypovězení smlouvy o spolupráci Prahy s Pekingem. „Kdyby to byli aspoň trochu diplomaté, tak mohli onen sporný článek č.3 vhodně přeformulovat.“

 „Vždyť jsem těm ignorantům dokonce nechal vzkázat, jak to mají udělat“, reagoval  Zeman podrážděně. „Stačilo nahradit slova o respektování jedné Číny slovy o respektování oficiální politiky ČR ve vztahu k ČLR, a bylo to. To by pak ani nemuseli přijít s tím záchranným tyjátrem  a přejmenovávat například Pražské jaro na  Hudební jaro, Pražský výběr na  Starou Kocábovu výběrovou, mojí oblíbenou Pražskou šunčičku na Dědovu šunku  a pamětní tabulku s Jeronýmem Pražským vyměnit za tabulku s Jeronýmem Odnikud. A to jenom proto, aby se pražští umělci mohli dostat do Číny a Číňani nás turisticky neblokovali.“

Šéf senátorů Kubera toho moc nenamluvil, avšak o to víc bafal. Nápadné bylo, jak ochotně se stal prezidentovou oporou, ( Z D E )  což měl ztížené tím, že musel aspoň trochu vyrovnat výškový rozdíl mezi ním a sebou, a snažil se proto našlapovat po špičkách.

Bude on snad tím, komu Zeman uštědří polibek smrti a rovněž ho navrhne za svého nástupce? To už by byl v pořadí třetí.

A pak že taková špičková setkání jsou prý k ničemu…