Zděšení u lidovců – Halík STANaří

Předseda Bělobrádek si rve vlasy nad tím, jak nekřesťanskou odvetu za vyloučení ze společného předvolebního svazku teď STANaři lidovcům připravili.

Provokativně  se totiž vpasovali do pozice přímých konkurentů lidovců, a začali s oslovováním stejné cílové skupiny voličů, zejména konfesně založeného venkovského obyvatelstva, a chtějí je KDU přebrat.

Jakoby se poučili u Kalouska, který nejschopnější lidovecké funkcionáře kdysi použil jako základ Topky a spolu s nimi přetáhl i voliče.

Zatím to ještě tak daleko nedošlo, aby  STAN do svých řad lanařil lidovecké špičky, ale hon na voliče spustil.

Už samotná výměna lídra Gazdíka za Farského nebyla náhodná. Zjevně se neřídila schopnostmi a pověstí poslance - klíčovým faktorem bylo jeho příjmení, úzce spjaté s náboženstvím: fara, farský. Už to mohlo analytiky lidovců trknout.

Potvrzením náboženského nátěru je i to, že přímým podporovatelem a tváří  STANu (byť nestranickou) se v pravý čas stal obávaný rétor jezuita páter Halík, neprávem přiřazovaný k pražské kavárně - svým příklonem ke starostům dal najevo, že jsou mu blízké i kavárny maloměstské včetně vesnických náleven.

Bělobrádkovi poklesla čelist ještě níž, když se na webu stanařů objevila informace, že volební znělku pro ně skládá populární Křesťan, a to Robert.  Jeho Druhá tráva může podvědomě zabrat i na prvovoliče, jimž jsou jiné trávy obzvlášť sympatické. Dovršením všeho pro lidovce zlého bude velká polní předvolební mše STANu, připravovaná lídrem Farským na neděli 10. září. Konat se bude na Božím daru!!!

Připravili nás o všechno, co nám bylo svaté, zahořekoval Bělobrádek a polkl antidepresivum. Za pár minut už měl řešení. Když STANaři nám vzali křesťanskost, my jim přebereme jabloneckého Dědka. Stejně tím svým příjmením do ducha stanařů teď nezapadá. To bude terno, liboval si.

Když netrpělivě volal místopředsedu Jurečku, aby s ním konzultoval Dědka, nemohl se dovolat. Až na popáté.

„Sory, šéfe“, rajtoval jsem na traktoru, a v tom bord..hluku jsem mobil neslyšel. Tak, o co jde?“

Poté, co se mu Bělobrádek svěřil, Jurečka opatrně reagoval, že by to sice byl výborný nápad, kdyby „..Kdyby ovšem Dědek po dobu kampaně nezačal vystupovat pod volebním jménem Otec!“

Bělobrádka z mdlob probudil Jurečkův mobil, kdy místopředseda říkal, že jedinou šancí, jak stanařské tváře přebít, je najít pro lidovce jiného lídra s hodně silným  příjmením.  „Mrknul jsem se do naší kandidátky a našel jsem tam nějakého Velebného. Co říkáš?“

„Velebný? To je málo. Chce to větší šajbu. Nemáme mezi sebou nějakého Papeže? Je jedno, odkud  by byl. Jde o příjmení.“

„Papeže?“ díval se do soupisky Jurečka, „takhle jmenovitě ho tedy nemáme, ale kdybychom nastrčili Čunka, tak o něm se ví, že je papežštější než sám papež..“

Jestli se Bělobrádek probral podruhé, to už jisté není.