Zbořte si sochu vojáka, generála, maršálka a generalissima, a hned bude dobře

I psychiatr potvrdí, že zlost, nenávist, nebo jen přetlak energie hrozící výbuchem  je nejlepší vybít si na panákovi – neživém, samozřejmě – pokud vás neuklidní panák etanolového nápoje.

V těchto dnech onu radu nad zlato zhusta aplikují v některých regionech Spojených států. Panáky - ve smyslu soch válečných hrdinů z dávné občanské války - teď v zastoupení panáka Trumpa  srážejí z podstavců dolů a ještě si do nich kopnou. A když je po ruce kus traverzy,  dostanou přídavek mezi oči. Dobře jim tak, těm panákům! Kdyby jich nebylo, byl by teď v Americe ráj na zemí, myslí si odreagovaný dav a po dokonaném díle jde spokojeně ulehnout a usnout spánkem spravedlivých.  

Aktuálním terčem jsou také sochy vynikajícího konfederačního vojevůdce, generála Robert Edward Lee.

Není divu, že to s hůry nebeské nelibě pozoruje a své oprávněné rozhořčení dal najevo před kolegou „od fochu“ maršálkem Radeckým.

„Ale pane generále, vždyť vy jste na tom ještě moc dobře, oproti mně. Vás začali bořit až teď. Ale moji milí Pražané mě z Malostraňáku sundali už skoro před 100 lety, takže jsem si tam pobyl jenom 60 let. A vy? Tak vidíte.“

„Vy dva si tak máte co stěžovat na necitlivé zacházení od krajanů! Podívejte se, jak, a na co jsem  ve vlastním rodišti dopad já.  A víte, kolikrát to bylo v globále, když jsem stál na každém plácku? A to jsem byl na rozdíl od vás generalissimus…!