Dojít k registraci návštěvníků hospod jako v Německu a nikoli k zavření náleven pod tlakem nepijácké lobby, nemuseli štamgasti doma propadat depresím z osamoceného pití lahváčů a výčepní si vybírat větev, přes kterou „to“ přehodí.
Registraci by se hosté rádi podrobili. Jak by to asi vypadalo...
„Panstvo, než vám přinesu první pívečko, tak se mi tady pěkně zaregistruje,“ oznámil Palivec Švejkovi, který už seděl u stolu a Bretschneider právě přicházel. Položil na stůl formulář se seznamem hostů.
„Stačí, pane hostinský, když křestní jméno napíšu zkratkou, tedy J.?“ ptal se Švejk, aby něco nepokazil.
„No, to nevim,“ byl Palivec na rozpacích. „Asi né. To by se mohlo plést, kdyby vás náhodou chtěli kvůli covidu hygienici hledat. J přece může znamenat taky Jaroslav, Jaromír, Jindra, Jirka nebo i Honza. Vypište to radši celé, jako to udělali pánové Clooney, Schwarzenneger – to je tamten hubeňour -, a nebo i pan Vláďa Putin, co vypadal jako bankéř a seděl támhle naproti s jistou dámou, dost výstřední zrzkou, a držel ji za ruku - a i ta se podepsala, vidíte: Anděla Merkelová. “
„Máte recht,“ přisvědčil host,“napíšu tam Pepík Švejk, jak mi říkala maminka. To přece bude každému jasné, že jsem Josef.“
A hned jak to udělal, položil před něj Palivec půllitr a papír podal Bretschneiderovi. Ten usilovně přemýšlel a potom napsal do formuláře místo jména pár čísel. „Tady to máte, pane hostinský, a na nic se radši neptejte, je to tajné.“
„Jéžiš,“ zíral Palivec na čísla 060. „Co to má znamenat?“
„Chápejte, že jako osoba ve službách vlády nemůžu uvést svoje jméno. Proto jsem napsal služební číslo, hygienikům stejně nic neřekne, ale když to Prymula chce…“
„Tak, jo,„ rezignoval Palivec a odnesl formulář k vedlejšímu stolu, kde se ještě nezapsali.
Za chvilku měl pivo i Palivec.
„Tak, co tomu říkáte, pane Švejk? Že je to rozumné opatření ?“ vyzvídal spolustolovník, aby při nesouhlasné odpovědi mohl Švejka nahlásit, že se příčí nouzovému stavu.
Ten se nedal. „Takhle by se měli lidi registrovat všude, v tramvaji, i v obchoďáku, a pořád, nejenom při pandemii, aby byl přehled. Pořádek být musí!“
Když se napil, tiše se zeptal: „Ale víte, čemu se divím? Že jste do seznamu napsal služební číslo, to tajné snad není?“
„To víte, že jméno a číslo každého agenta je dokonce přísně tajné a proto ale já jsem ho Palivcovi do seznamu nenapsal. Copak jsem padlý na hlavu?“ Podíval se šibalsky na Švejka, a pak dodal: “Napsal jsem tam pouze krycí číslo toho pravého čísla!“
„Aha,“ chápavě reagoval Švejk,“ tak vy jste napsal 060, abyste zmátl nepřítele, ale ve skutečnosti jste agent 007?“
„No, ehm, tedy“, rozpačitě se přiznával Bretschneider. „Skoro 007. Vlastně jenom 7, bez nul. V nákupním centru je nás deset, co dáváme pozor, jestli mají lidi roušky..“
