Napjatá situace v amerických městech nedá přemýšlivým lidem spát - někdy je však přivádí k nekorektním analogiím.
-Pane docente, kdysi jste mi vyprávěl, jak za totáče, než vás pustili do Ameriky na kongres, vás na Zvláštních úkolech instruovali, jak se tam máte před třídním nepřítelem chovat.
-To víte, pane soused, báli se, abych něco neplácnul. Tenkrát se mluvilo na západě o tom, jak nám tady upírají lidská práva, a pokud by na to s námi někdo provokativně zapředl řeč, měli jsme adekvát.. tedy patřičně reagovat. Uzemnit ho protiargumentem, aby s tím očerňováním přestal.
Byla to tehdy ukrutná pitomost, Kdyby poukazovali na údajnou nesvobodu u nás, měli jsme je odpálkovat tím, že u nich jsou zase masy nezaměstnaných a policisté bijí černochy, takže nemají morální právo nám co vyčítat, protože my jsme práci měli a černochy nebili
A co vás to napadlo, na to vzpomínat?
-Vidíte přece, jak se to v Americe zase mele, a hlavně černoši to odnášejí. Řeknu vám, pane docent, mám pochybnosti, jestli ti naši kádrováci neměli tenkrát pravdu, a že to tak v Americe chodí dodneška. Nemyslíte?
-To tedy nemyslím. Když se na to podíváme bez zbytečného politizování, ale věcně, tak oni žádné černochy nebijí, oni na Afroameričany zakleknou. Rozumíte?
-Aha, aspoň že tak, mlácení by pro tak demokratickou zemi bylo barbarské, teď už mám jasno. Socha Svobody se z toho nesesype.
