Zas ta trapná nejistota..

  Anotace k nedělní premiéře televizního filmu Les mrtvých slibovala lahůdku: „magický příběh s prvky hororu, filozofující thriller s výrazným myšlenkovým poselstvím o hrůzném dědictví první světové války, jehož výhonky jakoby se mysticky přenášely do mysli lidí i v době míru".

Začalo to hrozivě. Málem dvojnásobnou vraždou. Muže na bryčce a spolucestujícího faráře v lese. Velký detail šípu v proťaté tváři byl jen prologem následující spouště. Pak se ocitáme na nějaké velké noční pijatice za světel loučí, kde mladá žena při tanci laškuje s partnerem, kterým evidentně není její manžel. Ten si to nenechá líbit a schyluje se ke krvavé rvačce. Jak by ne, když se celé noci manžel budí z hrozného snu, že mu je žena nevěrná. Zřejmě psychopatický mladý muž si pak půjčuje od lichváře velké peníze na šperk pro manželku - pravděpodobně aby si jí natrvalo zavázal - ale vykoupení směnky hodlá řešit raskolnikovsky, sekerou.  Chce si najmout vraha, ten ale odmítne a vysměje se jeho slabosti. Nakonec černou práci udělá parta vojáků, kteří přišli „vyčistit" les od vraždících zběhů. Když bryčku s manželi a lichvářem vojáci zastaví, dojde k orgiím krutosti. Lichváři přinese smrt, muži těžká zranění a manželce potupné znásilnění. Tady se zřejmě naplňuje ona teze o hrůzném dědictví války.

Až sem lze příběh vnímat jako poměrně uvěřitelný - když pomineme hororové banality: inflaci mlhy, měsíc, několikrát se objevující pes(vlk to zřejmě nebude), přejezdy žebřiňáku s dávno zabitými svatebčany, detaily plastikových mrtvol v trávě, křížů s nebožtíky a jiných strašidelných prvků.

Zásadní zvrat (a totální dezorientaci) ale přinese samotný závěr. Manžel- už ne zmučený - se vrací do téže noční bujaré společnosti jako na začátku. A zase vidí svoji ženu vyzývavě tancovat. Nenechá si to líbit, přistoupí k sokovi. Pak se stane něco už opravdu neuvěřitelného: z povzdálí pozoruje sám sebe, jak na tanečníka zaútočí, ale ten se ubrání. V hezky velkém detailu vidíme, jak jeho nůž probodává manželovu košili a vniká do těla. Zřejmě tohle je ten pravý konec.

Je toho najednou moc. Člověk teď neví, co byl vlastně sen, co realita, co představa. Prostě, jak to doopravdy bylo. 

S tím se nedá jít spát. Proč nám to Jiří Svoboda udělal?

To Jiří Sequens odvyprávěl třetí díl majora Zemana o podvodech s inzulínem nadevšechnu pochybnost srozumitelně. A taky to byl svým způsobem horor.

Jan Dvořák