Záhadná tvář paní Müllerové

Kdo měl tu možnost podívat se včera prostřednictvím obrazovky do tváře slovutné paní ministryně Müllerové při brífinku po skončení vlády, nebo večer na čtyřiadvacítce, pak ho jistě její výraz zaujal.

Sváděl k dohadům, co za ním skrývá.

Zas až tak velké dobrodružství, vydat se do hlubin duše paní ministryně, to ovšem být nemuselo.

Verbálně se paní Müllerová vyjadřovala stylem vypůjčeným od Švejka. S nepředstíranou jistotou tvrdila, že došlo k mejlce, že by snad panu předsedovi vlády odmítla poslušnost. Připustila, že jí pan premiér sice už dvakrát nařídil sKarty zrušit, ale že jí to zaručeně říkal jen z pozice předsedy ODS, a nikoli šéfa kabinetu,  což poznala podle jeho modré kravaty s ptákem, z čehož tedy vyplývá, že šéf cizí partaje jí nemá co poroučet. Ona poslouchá po stranické linii jenom svého předsedu, respektive místopředsedu Kalouska.

A ten jí jistě poradil pro případ, že by pan premiér, tentokrát už opravdu jako premiér, nikoli jako jen doporučující předseda ODS,  myslel zrušení karty opravdu vážně a od ní to požadval, aby mu řekla, že to neudělá, protože spořitelně žádnou náhradu ze svého (ministerstva) platit nebude.

To by tak bylo, aby její TOpce zůstal v ruce černý Petr za 300 miliónů kvůli bývalému ministrovi, který je TOPky stále ještě místopředsedou. Copak je sKarta nějaká Opencard?  A vůbec, tehdy, když se o kartě rozhodovalo, ona ve vládě nebyla, jenom byla poradkyní ministra Drábka.  

Ale teď k té rádoby bezděčné nonverbální komunikaci paní ministryně.

Co vlastně o síle své pozice vzhledem k premiérovi sdělovala?

Domnívám se, že jedna ze tří možností, uvedená v poněkud drsnějším testu, je nejblíže skutečnosti. Osobně bych se přikláněl k některé z možných variant polibků. Dokonce už tuším, o jaký by asi šlo, ale slušnost mi velí to ani nenaznačit.

Omlouvám se za to pomyšlení vůbec, upřímně si však myslím, že v onom tipu nejsem od postoje koaliční strany k premiérovi daleko.