Zadržte ministra Vojtěcha! Drasticky omezí reklamu našeho kulturního dědictví

Ministr Vojtěch tušil, že nepůjde o příjemné setkání. Cestou k zasedačce zvolnil a mentálně se chystal na to, že musí být neoblomný, ač jinak je dobrák od kosti a empatický člověk.

Když vešel dovnitř a slušně přítomné pozdravil, odpovědí mu nebylo pouze „Dobrý den“, ale i štěkot, zabučení a dokonce mektání.

Mečel kozel. Ano, ten z pivní etikety, ale tady byl až moc živý. Patřil mezi členy pivařského sdružení, které si u ministra vynutilo přijetí, aby mu vytmavili nesmyslný nápad v podstatě zakázat reklamu na alkohol.

„Přátelé,“ snažil se ministr o vstřícný tón, „ nebojte se, já vás nechci zničit, já jenom mírně reguluju,“ začal s rozkladem, ale přerušil ho dlouhý mečivý zvuk, který tentokrát nevydával velkopopovický kozel, ale strakonický dudák, ke kterému se přidal chasník s houslemi, přezdívaný křikloun z Hodonína - a pěkně to spolu rozjeli.

Po této nevyžádané kulturní vložce ministr pokračoval, že vlastně o nic nejde, jenom reklama nebude smět mít příběh a nesmí se v ní objevit žádné živé bytosti..“

Teď ministra na protest nepřerušil dudák, ani houslista, ale řev přítomného mamuta, toho z Mikulova.

A po něm se ozval kulatý pán s knírkem z Března: „Ale takový zákaz je pro nás pro všechny likvidační, že ano?!“ „

"Jo, jo, bů, haf, mé-mé-mé..“ reagovali přítomní a nebyli k utišení. Až do chvíle, než se zvedl muž v bílém hábitu, Mahátma z Chříče. Pohybem ruky zjednal klid a řekl: “Pane ministře, máte jistě dobrý úmysl, ale na náš účet. Tady kolega, není sice doktor práv, ale bakalář z Rakovníka, připravil argumenty..“

„Problém je v tom, pane ministře, že my všichni, jak jsme se tu sešli, jsme vyobrazeni na logách. Třeba Sněhurka z Chomutova, viď?“

„Jistě, bakaláři,“ odpověděla bílá tvářička.

„Ale já taky!!“ rázně se přidal muž ve zbroji ze z Plzně od gambáčů.

A dotvrdily to i příšerné hromy a blesky, jejichž strůjcem byl zde přítomný bůžek Radegast.

„A jestliže v reklamě zakážete zobrazování bytostí, bude to to pro nás obrovská diskriminace.“

Ozval se vzrušený šum a štěkot bílého psa z Chodska.

„To by se pak naše loga neobjevila vůbec,“ pokračoval bakalář, „na rozdíl od produktů, jejichž loga člověka ani zvířátko neobsahují. A osvědčené logo přece nikdo měnit nebude.“ Což dotvrdil i sedlák výhružně šermující s vidlemi, Jadroš z Náměšti.

„Proto vás žádáme tuhle podmínku vypustit!“ Všeobecný souhlas doprovodil hlasitý a rozčilený řev velblouda, který se do místnosti sotva vešel - byl to žíznivý dromedár z Ostravy.

„Oplátkou navrhujeme, aby v reklamě, obdobně jako u léků, bylo uvedeno značení produktu jako pivo light, forte, extra forte a u obzvlášť silných speciálů jako pivo s prodlouženým uvolňováním. Nebráníme se ani opatření, že dole na obrazovce by byl text s doporučenou dávkou, například - podle síly produktu -  1-2 až více kousků několikrát denně, maximálně však dvaceti.“

Znovu se ozvaly hromy a blesky. Nepříjemný zvuk ustal až ve chvíli, kdy ministr „típnul“ budíka. Dnes se sejde s vinaři. To tak horké nebude, tam je personifikace střídmější - může tam být pár zámeckých dam, nějaký rytíř…