Za mě nestávkujete! Své mám jisté

Můžu s klidným svědomím prohlásit, že za mě, odboráři, nestávkujete!  Tou vaší stávkou se pro mě totiž vůbec nic nezmění – k lepšímu, ani k horšímu.

 Vede se mi konsistentně stejně už pár let, Nečas – Nenečas, opravdu si nemůžu stěžovat. Někdo by možná řekl, že to žádný život ani není, ale ať. Skromnost šlechtí.

Proč každý půlrok nový oblek od Hugo Bosse? Jakoby jeden tmavý od svatby nestačil. Proč se v zimě vydávat k moři za sluníčkem, když i chlad má svůj půvab?

A cpát se drahými biopotravinami? Měnit po roce mobil – k čemu by mi to bylo, pro parádu? Stejně jako auto, když nemám důvod cestovat.

Vzít si hypotéku na dvoupatrový dům? Jako by nestačil daleko skromnější prostor, tři metry pod zemí, bez nákladného vytápění a rozvodu vody.

Nechci se vychloubat jak jsem na tom dobře a ptát se: Pánové, kdo z vás na to má – ale kdo chce vidět, tak ví, že takových je nás už dost. A čím dál tím víc bude. Máme leháro a žádná reforma s námi nehne.

Škoda, že tady dole, pod drnem, nemůžu na Facebook, abych se přidal ke skupině Za mě nestávkujete - je jich už čtyřicet tisíc.  Asi by to ani nešlo, sem neproklouzne ani myš, spíš nějaký brouček.

Ale zkusím něco podobného spunktovat o půlnoci, mezi svými, až budeme mít pravidelný hřbitovní rej.

 Měli bychom si pomáhat, ne? Stejně  k nám každý jednou musí. Ať stávkoval nebo ne. Papaláš jako odborář.

Jan Dvořák