Z notebooku pana prezidenta

Prezident Klaus se vydal na dalekou pouť do Jižní Ameriky a čtenář PRÁVA má exklusivní možnost, aby si pod hezkým názvem „Letíme z končící zimy do končícího léta“ přečetl první díl jeho zápisků z cest.

V šedi textů jiných autorů o zemích za hranicí všedních dnů, které se opájejí líčením exotického prostředí, místní kuchyní či osobitou kulturou, jsou prezidentovy postřehy obvykle z jiného soudku, z čapkovského. Karel Čapek rovněž dával nově viděné do kontrastu se starým, pro nás Čechy obvyklým a netajil se názorem, v čemž jsme snad lepší a co bychom od Italů, Britů, Španělů či seveřanů mohli naopak převzít.

Pan prezident v samém začátku článku zabrousil do politické geografie, přičemž se vyjádřil o loučení s nečekaným pohnutím:

“…Opouštíme světadíl zahleděný do své minulosti…do svého…sociálna, do unikátnosti a pokrokovosti svého integračního projektu a jedeme do Latinské Ameriky, která se svou minulostí neopájí, ale soustřeďuje se na dnešek a zítřek…“

No vidíte, tady je to černé na bílém, s jak těžkým srdcem se Evropan Václav Klaus vzdaloval od nejpokrokovější části starého světadílu směrem k regiónu, kde být prezidentem už něco opravdu znamená. A šance být jím na doživotí je překvapivě silná.

Čtenář se v příštích dnech zřejmě může těšit i na postřeh, jak velmi úsporně funguje v LA štíhlý stát a vůbec všechno to, o čem se u nás jenom mluví,  přičemž není politické síly či autority, která by pohrobky Bismarcka a jiných sociálních inženýrů vykázala do patřičných mezí.

Jan Dvořák