Z hezkých pohádek čezkých – O bezhlavém Benešovi

- A teď ti dám, milý Beneši, úkol třetí. Přines mi…No řekni sám, co bys mi přinesl, abys mi udělal radost?  - Mluvící užovku, králi.

- Ale ne, něco většího!

- Milión zlatých vlasů děda Vševěda..“

- Poslyš, nech toho, zdá se mi, že jdeš v nabídce příliš nízko. Volíš snadno splnitelné ukoly. Nakazuji ti, abys mi přinesl – hlavu, nebo…

- Hlavu?

- Ano, hlavu bývalého knížete, nebo…

- Schwarzenberga?

- Jakého Schwarzenberga? Co sem pleteš cizáky! Romana, co se nechal titulovat Vládcem loučí!

- Romana? Toho, co se vzdal panství a já je teď, z Tvé vůle, je spravuji po něm?

- Ano, toho samého! Říká se, že prý měl příliš dlouhé prsty a hodně toho ví, což by království mohlo škodit.

-Ale můj pane, cožpak to jde, abych já, jeho pravá ruka a věrný přítel mohl tak záludně konat.

- Nech mě sakra domluvit! Máš dvě možnosti. Buď přineseš jeho hlavu, když vyšetříš, že vskutku činil lotroviny pak tě za to čeká..

- Půl království?

- Co tě vede. Odevzdám tě katovi.

Jestli však zjistíš, že jde jen o klevety lakotných, tak..

- Tak Romana ušetříš?

- ..tak… nepřej si ta muka, až ti budou trhat hlavu ti pacholci, co se živí kladením písmenka za písmenkem a tisknou novoty.

Přeji ti při výběru hodně štěstí!

- ?

- A hlavně – neztrácej hlavu. Po třetím zakokrhání tě ráno očekávám.

Jan Dvořák