Vzbudil ve vás „čistič“ z Osla sympatie?

Lidem do hlav nevidíš, podle jejich chování a řečí můžeš jen usoudit, jak na určité jevy či události nahlížejí.

Rád bych nějaký „rentgen“, který by to uměl, aspoň na chvilku chtěl mít. Vím, byla by to indiskrece nejhrubšího zrna šmírovat mysl ctihodných spoluobčanů, ale přesto by zvědavost byla silnější než etická norma.

Chtěl bych se dozvědět – protože nikdo si netroufne takovou anketu či výzkum uskutečnit – kolik procent lidí, přes všechnu tu hrůzu v Oslu, svým způsobem s pachatelem sympatizuje. Že šílím?

Dost neskrývaných sympatizantů (i poslanec Benda) má u nás přece i někdejší chilský vůdce Pinochet, protože udělal se socialisty a komunisty krátký proces – řadu jich nechal popravit a desítky tisíc nahnal do koncentráků.

Střelec z Osla nic zas tak odlišného nechce. Ta vláda, která sídlila v teď už poškozené budově, je přece levicová a premiér je socialista. A stovka zavražděných dětí patřila k letnímu táboru dělnické strany, takže vlastně jen likvidoval podhoubí budoucích socialistických straníků. A ti mají sakramentsky blízko ke kulturnímu marxismu, který vykládá, že emigranti, židi, homosexuálové či feministky jsou většinovou společností utlačováni a že je nutné se proti tomu postavit. Takže čistič z Osla neučinil  nic jiného, než dlouho vytoužený preventivní úder vůči těmhle tendencím, které zaneřádily někdejší válkou přefiltrovanou Evropu. 

Pravda, přehnal to, ale když se kácí les, tak lítají třísky – to konec konců říkali i komunisté u nás před šedesáti lety, když zdůvodňovali radikální přístup k třídnímu nepříteli, aby společnost co nejdřív prošla očistou.

Takže, abych se vrátil k podstatě.

Pro kolik z nás by „zametení“ s levicí jinak, než třeba bloggováním či vajíčkovou kanonádou - tedy radikálnějším řešením - bylo akceptovatelné, aby byl od ní pokoj? A bylo by dobré tutéž otázku směřovat i vůči pravici.

Třeba bychom se divili, jak by čističi“ zprava i zleva byli pro naši společnost přijatelní.

Jan Dvořák