Vyštvaný ministr Staněk tone v (existenčních) obavách

Ministr kultury Staněk pod tlakem kulturní fronty i kritiky vedení partaje nakonec avizoval rezignaci na funkci k poslednímu květnovému dni. Ulevilo se mu po tomto bolestném rozhodnutí?

Ano, i ne. 

Ano proto, že už ho média a petenti nebudou cupovat za nekulturní intoleranci skromného přivýdělku ředitele Národní galerie, jehož plat činí asi trojnásobek prvotřídně placené pokladní v supermarketu.

S touto úlevou však zároveň přicházejí obavy o nejistou budoucnost. Sociální demokracie je totiž pověstná svým macešským chováním nejenom k bývalým předsedům, ale i členům vlád. Co teď se mnou bude, oprávněně se ptá -zatím ještě - ministr. Aspoň kdyby pan prezident měl uznání a za vyhazov a kriminalizaci Fajta z něj udělal svého kulturního poradce, jako už předtím se právní poradkyní stala tehdy ještě exministryně Benešová.

-Tady píšou, že Staněk rezignaci sice podá, ale že doufá, že strana se o něj postará.

To u nich tedy panují pěkně asociální poměry, když i ministr se musí doprošovat, aby na něj po odchodu nezapomněli a dali mu nějaký důstojný úřad.

- Chudák. Za dobrotu na žebrotu. Za to, že nedělá problémy a odejde, má teď už jedinou jistotu. Čeká ho poslanecká dlažba!

-To ale bude pořádná rána pro rodinný rozpočet. Z ministra být už zase jenom poslancem. Dovedeš si představit, že bych třeba já najednou bral o polovinu míň, jako to čeká jeho?

- U tebe si to představit nedovedu, to bychom neměli ani na nájem, ale u něho ano. Z těch sto tisíc poslaneckého příjmu se při vší skromnosti vyžít dá. Ale když se strana postará ještě o džob navíc…