Výměna ředitelů

  Devatenáct uchazečů o post generálního ředitele ČT je úctyhodné číslo, i když se ani náhodou neblíží k počtu přihlášek do lecjaké reality show, chystané jakoukoli televizí.

O show u této důležité pozice by jít v žádném případě nemělo.To si kandidáti zjevně uvědomují a tak jejich veřejná vyjádření, pokud k nim vůbec dochází, jsou stručná a trochu nejasná. Nejasná zřejmě proto, aby do jejich „receptu" jak si v televizi počínat, nenahlíželi konkurenti a nepřizpůsobili tomu svou strategii.

Probírat šance jednotlivých uchazečů možné je, ale asi s tak velkou mírou pravděpodobnosti, jako určit termín konce nynější hospodářské krize.

V jaké situaci veřejnoprávní televize by se měl nový šéf řízení téhle firmy ujmout?

 V každém případě doslova naskočí do rozjetého vlaku. Je lhostejné, zda v něm vidíme lokálku nebo nějaké pendolino.Řídí se jízdním řádem, který se každý rok jen mírně aktualizuje a vagóny s lokomotivou se inovují podle finančních možností a ceníků subdodavatelů.

Ale nechme těch příměrů. Televize je výrobní i tvůrčí proces dohromady. Plánovitý, důsledně. Co zásadnějšího má spatřit světlo světa za rok, na tom se pracuje už od loňska.

Ředitel nemůže „od prvního" televizi jen tak „předělat". Navíc, když vlastně předsedá sboru třinácti odborných ředitelů, z nichž každý má svůj aparát, vymezené pole i vymezené zájmy skupin podřízených.

Proto přijít s nějakou „revoluční" představou možné sice je, ale k postu tudy cesta zřejmě nepovede. Přestože se mi ambice třeba Jany Bobošíkové či Jiřího F. Potužníka zdají být sympatické - kandidátka by se soustředila zejména na personální audit a její kolega nevidí budoucí cestu ČT jako českou CNN - pak atmosféra, v jaké tyto názory budou obhajovat, jim nakloněna prostě nebude.Silné odbory na straně jedné a na druhé straně velmi ambiciózní a právě rozjetý projekt ředitele zpravodajství na posílení tohoto segmentu vysílání. Rovněž předchozí, či dokonce současné angažmá kandidátů v politice buď přímo nebo sekundárně, způsobuje rozpaky. 

A nakonec úvaha, zda je dobrým řešením, aby generálním ředitelem obrovské firmy byl člověk tvůrčího zaměření, třeba novinář, dramaturg nebo režisér. Vždycky hrozí „nebezpečí", že bude vidět hlavně detaily.Ví totiž, jak by to či ono udělal jinak či lépe než „řadový" zaměstnanec a o to míň se soustředí na koncepci.

Manažéři v čele televizí nejsou ani u nás výjimkou. Pravdou ovšem je, že v komerčních médiích. Je otázkou, zda by to u veřejnoprávní instituce bylo v její neprospěch.

Jan Dvořák