Některá představení větší pozornost nevzbudí. Jiná ano, protože jsou buď strašným propadákem, nebo naopak událostí sezóny. Středeční kus dávaný ve sněmovně rozdělil publikum ostrým řezem na dvě názorové poloviny.
Jeden z nejuznávanějších kritiků, obávaný Ing. Kalousek, výsledek zhodnotil pouhými dvaceti znaky: Myslím, že jsme v haj*l*.
Jiní kritici podobně, avšak s drobnou nuancí: Jsou haj*lu, čímž však překvapivě mínili pravý opak Kalouskova hodnocení.
A co obyčejný divák, který neměl to štěstí být v sále přítomen a byl odkázán na zprostředkování televizí? Co se mu honí hlavou, když vidí plakát s názvem představení.
- Liduš, mně ti to pořád něco připomíná. Jo, už vím, filmovou komedii s Hanzlíkem a Libuškou o vodnících.
- Myslíš, Bédo?
-Akorát, že ve filmu šlo o doktora Mráčka, a toho utopit chtěli vodníci, ve Vltavě. A tady jde o doktora Křečka, kterého ve sněmovně poslanci neutopili. Ovšem původně rejža chtěl doktora Křečka taky nechat utopit, ale nějak se mu to vymklo. Přerežíroval scénu moc.
-Máš pravdu, podobně to vypadá, ale chybí ještě další část názvu.
- Konec vodníků v Čechách?
- Líp by sedělo: Konec Chvilkařů v Čechách.
- O to se Minář jistě postará.
-Pojď, Bédo, ať stihneme přenos z vyhlašování Cen objektivní žurnalistiky. To jsem zvědavá, jestli ji letos už potřetí dostane Fridrichová nebo už konečně Železný, který se snaží být tak silně objektivní, až mu z toho přeskakuje hlas a nabíhají žíly na čele.
