Všechnopárty konečně i o ní, o pr..li!

Abych se přiznal, ve chvíli, kdy zveřejňuji na blogu tyto řádky (8:53), čekal jsem už alespoň dva či tři příspěvky jazykových puristů, které by se týkaly páteční Všechnopárty.

Zatím se tak nestalo, a jsem tomu rád. Jejich dogmatičnost nezná mezí.

Drtivá většina diváků přijala s pochopením a s úlevou, že se televize konečně zbavila jha šroubovanosti mluveného projevu, až k nesnesitelnosti uplatňované jazykové kultury ve volbě spisovných výrazů s vyloučením jakýchkoli náznaků hovorové řeči, natož obecné češtiny. Jakoby snad ČT byla detašovaným pracovištěm Ústavu pro jazyk český!

Ve Všechnopárty zavál svěží vánek, bariéry padly. V pátečním povedeném pořadu s velice vtipným Petrem Štěpánkem, s poněkud uzavřenou Terezou Brodskou a naopak s velmi otevřeným Ondřejem Brzobohatým, se díky pochopení posledně jmenovaného dostalo divákům v životě sice všedního, avšak v televizi svátečního bonusu – teplého lidského slova sympatického hosta. Nic nepředstíral - co na srdci, to bezelstně na jazyku, bez zbytečného hledání výrazů či synonym, která by otupovala sílu a trefnost vyjádření. Neortodoxní volba jazykových prostředků, spontánně odměňovaná potěšeným publikem, zprvu moderátora Šípa vyvedla z míry, snažil se navést hosta zpět na cestu běžné uhlazené televizní mluvy, avšak poté kouzlu jadrnosti sám podlehl. Na samém závěru konstatoval, že nastal čas, aby hosté spolu s ním už šli do... Kam? To dá hlava, ne? Neříkejte, že nemáte ponětí.

A pak, že zábavné pořady prý ustrnuly a nemají se kam dál posunout. Včerejšek ukázal, že pilovat formu lze vždycky.

Jinak to konstatování, že čas se naplnil a pořad už může jít do…prostě někam, by u leckterých jiných bylo rozumné říct nikoli až na jejich konci, ale ještě před tím, než začnou.

Jan Dvořák