Vraždící agent Moskvy na Hradě, brrr!

Jak mocné médium televize je, jsem si znovu uvědomil, když jsem jako divák „narazil“ na poslední díl českého seriálu Atentát. Z předchozích částí jsem předtím při projíždění stanicemi viděl několikrát jen malé fragmenty.

Zato poslední díl mě doslova přikoval k posteli. Díky své inteligenci jsem se poměrně rychle do děje dostal i bez znalosti předchozích situací. A zhrozil jsem se, co nám to televize velmi sugestivním způsobem předestřela.

Úřad prezidenta republiky je rejdištěm agentů Moskvy. A dokonce Lánský zámek se má stát místem, kde při setkání hlavy státu s ruským odpůrcem Putinova režimu  dojde k nenápadnému útoku na hosta ze strany členky prezidentovy ochranky. Ta do něj drobně strčí loktem a přitom mu vpíchne do ruky z dávkovače na inzulin ďábelskou látku. Prezident samozřejmě všechno ví a dokonce útok ochránkyni přikáže pod hrozbou, že když neposlechne, ruští agenti zastřelí jejího otce. Prezident přitom cynicky říká, že až chemická látka začne účinkovat, bude disident šílenstvím drápat sklo okénka letadla.

To už jsem se opravdu začal bát, a pochopil jsem, že novičok v injekci být nemohl, protože ten by účinkoval rychle, disident by se skácel rovnou v Lánech, což by se špatně vysvětlovalo. Pochopil jsem rovněž, že prezident měl v záloze ještě další způsob likvidace, a to radioaktivní kaviár – toho se však jeho host ani nedotkl.

Teď už jsem jenom s napětím čekal, kam až to povede. Ulevil jsem si, když vyšlo najevo, že ochránkyně útok na prezidentova hosta jen fingovala, a že útočníky na jejího tatínka včas zlikvidoval kolega z tajné služby.

A jak dopadl prezident? Premiér, kterého zřejmě tajná služba informovala o jeho vražedném počínání, neváhal, a donutil prezidenta k abdikaci pod pohrůžkou zveřejnění celé aféry. Prezident sice odstoupil, avšak  kůži si tím nezachránil. V poslední minutě filmu ho před dveřmi vily zastřelil ruský agent tak strašlivého vzezření, že Frankenstein byl proti němu krasavec.

Bylo to otřesné – mám na mysli zjištění, co všechno by se mohlo stát, pakliže by se k moci dostal sebestředný vydíratelný populista podporovaný cizí mocností, v jejíž službách podnikne cokoli, aby si zachoval pozici a přízeň svého patrona.

Nepustili však autoři fantazii z opratí až moc? Prezident, který se podílí na vraždě? Nešlo být realističtější a přece jenom toho zločineckého z postavy požívající autoritu ve společnosti trochu ubrat?

Nešlo, to by pak musel být zcela jiný žánr, třeba špionážní komedie či fraška z Lán. Kde však vzít inspiraci? Babo raď!