Vlastní jméno studentům už nestačí a za pohlaví se stydí?

Studenti Karlovy univerzity žádají více svobody v rozhodování o sobě. Chtějí mít možnost ve škole vystupovat pod jiným jménem, než jaké mají uvedené v občance.

A také údaj o pohlaví by měl ze školní evidence zmizet. Je to rozumné. Co je komu do toho, zda jste muž, žena, či co.

Pokud se někdo cítí být spíš Napoleonem než Novákem, anebo svatou Dalou namísto Dáši Smutné, ať svobodu zapsat si vysněné jméno má. Teď jenom, aby v jednom ročníku nebylo třeba pětadvacet Clooneyů, třináct Einsteinů a dvacet Scarlett Johanssonových – malých, velkých, hubených…

Uvidíme, zda dostatečné pochopení pro tuto svobodnou volbu bude mít univerzita. Ale touze mladých lidí nenosit otrocky příjmení po rodičích - protože ty si vybrat nemohli -  by vyhovět mohla,  když v jejím čele stojí neortodoxní rektor, a lékař k tomu, který jde často proti hlavnímu proudu - jako v otázce řešení pandemie.

Pokud by se model výběru příjmení podle libosti osvědčil, mohl by být zaveden i do středních škol. Stačilo by, aby student přinesl do školy potvrzení od rodiče, že se „školním“ příjmením podle jeho volby souhlasí, a bylo by hotovo.A teď si představme, že by taková praxe platila už v minulém století, a na školách, kde si zvyšovali kvalifikaci dospělí…ZDE

Ale to je přece stará známá hláška o Hliníkovi. A co je na ní tak zajímavého v souvislosti s novým požadavkem studentů zvolit si pro školní účely libovolné příjmení, nebo používat přezdívku?

ZDE