Veselý smutek kolem Mistra - vybočení z tradice těžkých národních chmur

Poslední dny zavdaly důvod i k rodinným úvahám o tom, zda naše emoční spoluúčast na oficiálně vyhlášeném, avšak nespecifikovaném státním smutku, je dostatečná.

-Řeknu ti, Liduš, že politici mají pravdu, když říkají, že by se pro taková poslední rozloučení, jako jsou teď, měl napsat závazný mustr.

-Myslíš jako stanovit kdo má nárok?

-No jistě, aby nebyly pochybnosti.

-Ale to se nepovede, Bédo, na kritériích se nikdy neshodnou. Podle mě by stačilo, kdyby se stávající zvyklosti inovovaly, protože se přežily.

Vezmi si třeba státní smutek. Teďka záleží na vládě, na jak dlouho ho vyhlásí. Víš ale, jaká je to komplikace? Když je smutek třeba tři čtyři dny, tak už se v televizi a v rádiu přizpůsobuje program. Hraje se smutná hudba, dávají se smutné filmy, nesportuje se, divadla nehrají.

-No jo, ale to je v případech, kdy odejde někdo politicky hodně významný, přece..

-A víš snad dne a hodiny kdy k tomu dojde?

U někoho z politiků by se třeba daly v televizi a v rádiu mezi smutnou hudbou vysílat úryvky z jeho památných projevů, ale u některého by to mohl být problém. Proto si myslím, že by se státní smutek měl vyhlašovat ne na dny, ale na hodiny. A to tak, že by mohl začít dvě hodiny před obřadem a končit hodinu po něm.

-A není to málo?

-Vždyť se stejně nedodržuje, jestliže záleží jenom na etice a nic není nařízeno a zakázáno.   

Třeba teď. V divadle smutek odbyli minutou ticha a na stadionech ještě k té minutě přidali potlesk – a vesele hráli fotbal. Anebo televize. Česká smutnila tak, že tancovali na veselé písně a ještě tu vykutálenost, jak smutek obejít, vydávali za přednost.

-Prý na to měli povolení od..

- Ale férově se zachovala Nova. Tam sice taky nesmutnili, ale nepodlehli pokušení, aby pořad Tvoje tvář má známý hlas aktuálně přizpůsobili a soutěžili, kdo nejlíp Karla napodobí, jako se  to děje s Elvisem.

Jak říkám, tohle všechno by pominulo, kdyby se smutek zkrátil na dobu mediálně nezbytně nutnou. Pak by přestaly i etické dohady, jestli truchlit absolutně jako za Brežněva, nebo relativně jako teď.