Veselé Velikonoce s rozfrcanými miliardami

Z pokolení na pokolení se traduje, že o půlnoci na Velký pátek – aktuálně  z včerejška na dnešek – se ve skalách otevírají poklady. Kdo by se takové příležitosti nechopil, a čekal, až doženeme Německo i v platech, nejen v cenách?

Je to hezká povídánka s nadějným potenciálem zbohatnutí, avšak s realitou má málo společného.

Přestože u skal a skalek bylo včera v noci hledači s ruksaky přichystanými pro poklad nabito, zase se neotevřelo nic.

O půlnoci se leda tak může otevřít trezor nebo kasa s pokladem v hotovosti nebo ve špercích, ale nestane se tak samo o sobě, kvůli nějakému svátku. Chce to být buď majitelem klíčů, nebo obratným kasařem, který si s otevřením poradí.

To ovšem neznamená, že když se o Velikonocích skály s poklady neotevírají, a je proto zřejmé, že tímto způsobem nikdo nezbohatne, že bychom v těchto jarních dnech nemohli ctít tradici jinou, životnou, moderní. Zrozenou nepříliš dávno, avšak viděnou přes sklo auta čím dál tím v kratších intervalech.

O Velikonocích se ve skalách poklady podle křesťanské tradice bohužel neotevírají, zato se nám bohatě otevírají komunikace všech tříd, přestože do nich rok co rok „zahučí“ nekřesťanské peníze, aniž by ten „poklad“ byl vidět.