Věřte, nevěřte: Žižka už konečně sedí!

Před několika dny po půlroční „odstávce“ – o dva měsíce dříve, než stanovil plán díky závazku, aby ke státnímu svátku bylo hotovo – se v nové kráse opět zaskvěla jedna z největších jezdeckých soch na světě.

 Stalo se tak v působivé světelné show v národních barvách. Samozřejmě, že za tmy, aby efekt byl patřičný – alespoň tak si to každý přítomný divák vykládal.

Jenomže všechno bylo poněkud jinak.

Milosrdná tma měla totiž zakrýt drobnější nedostatek rekonstruované sochy, jež musela být nejdřív rozřezána, díly vyspraveny, některé nahrazeny novými a pak vše, jako puzzle opět složeno do původního tvaru. A to se na sto procent nepovedlo. Dokonce u klíčového segmentu, u hlavy vojevůdce.

Fotografie zachycuje okamžik po jejím sejmutí a uložení k rannímu transportu do dílny.

Jenomže druhý den nebylo na Vítkově po hlavě ani památky. Lze se jen domnívat, kde asi skončila – čekal ji osud podobný kanálovým mřížím nebo trakčním kabelům?

Šlo do tuhého, slib předčasného předání díla kolektiv zrušit nemohl, pod sochou měl proběhnout každoroční vzpomínkový akt.

Řešením byl flexibilní subdodavatel. V takové chvíli vypisovat veřejnou soutěž nebo se pídit po vlastnické struktuře se zdálo být kontraproduktivní. Důležité bylo, aby hlava na krku seděla. Nakonec si sedla včas, i když památkáři namítali, že chtělo ještě chvíli na „palici“ (slangový výraz mezi kunsthistoriky pro hlavu) popracovat. Žižkova podoba jim teď jaksi neseděla, přičemž tělo na koni sedělo dobře.

Protože podíl hlavy na celkové výšce jezdecké sochy tvoři zhruba jednu šestnáctinu – nikoli osminu, jak by tomu bylo pouze u stojící postavy vojevůdce – kolaudační komise tuto zhruba 7% odchylku v kvalitě produktu tolerovala. Tím spíš, že při pozorování sochy z většího odstupu, například z Letné či z letadla je neznatelná.

Obávaný kriticism hlavy státu při konfrontaci s repasovanou sochou se 28. října nijak neprojevil.

Ba naopak. Podle zdrojů se prezident tvářil spokojeně, jakoby říkal, že teď už Žižka sedí. Přičemž seděl vždycky, což však státníkovi mohlo při jeho tolika spanilých jízdách Evropou z hlavy  vypadnout.

Jan Dvořák