Verbovka našich policistů cizí mocností

„Pane Bretschneidre, tamáhle v rohu sedí jeden pán a moc rád by se s vámi seznámil,“ naklonil se hostinský Palivec k tajnému, když mu pokládal na tácek pivo.

„Myslíte tamtoho Japončíka, co usrkuje limonádu?“ podíval se útlého mužíka Bretschneider.

„To není Japonec, ale Číňan, vašnosti,“ upřesňoval Palivec.

„A co tady pohledává?“ ptal se detektiv ostražitě.

„Pán mi instaloval nový telefon, je od moc solidní firmy, páč mě to jednak stálo málo a jednak se ještě k tomu zaručil, že kdyby byl na mě v telefonu někdo hrubý a třeba i vyhrožoval nebo mě vydíral, že si ho u nich v ústředí okamžitě zjistí. No řekněte, není to dobrácká firma, když takhle pečuje o bezpečnost zákazníků?“

„Nevíte, co mi chce? Telefon nepotřebuju, já jsem pořád někde jinde, v terénu. No dobře, tak ho sem pošlete.“

Číňan lámal češtinu překvapivě dobře.

„Vy už být někdy v Čína?“ zeptal se Bretschneidera napřímo.

„V Číně? Kdepák. Taková dálka! Kde bych na to vzal, já jsem..“

„Policist, já vědět,“ přerušil ho, „ při váš plat, vy na to nemít. Ale chtěl byste?“

„No, kdo by nechtěl, že ano..“

„Tak já vás pozvat tam, vy mi moc sympatická člověk,“  nabízel Číňan výlet s kamennou tváří.

„Opravdu?“ nechtěl tomu Bretschneider věřit.

„Na má, jak vy říkat, ducha.“

„Myslíte jako na mou duši?“ utvrzoval se.

„Ano, já vás pozvat do Čína!“ furiantsky řekl spolustolovník a pak zavolal k výčepu:

“ Pan  vrchní, dát nám lahvička pořádná koržalka, musíme to oslavnostnit!“

A začal kolotoč, kdy Bretschneider se v paňákování opravdu tužil, zatímco Číňan zůstával u limonády.

Když se druhý den v lokálu detektiv opatrně zajímal, jak to včera všechno skončilo, protože on sám má následkem dietní chyby jaksi okno, Palivec ho ujistil, že dobře.

„Neporvali jste se, to ne, ani jste se v ožralos.. tedy ve špičičce, nepokoušel toho čínského pána zatknout a dát mu klepýtka.“

Bretschneider si oddychl a ještě se zeptal: “A kolik, kolik jsem toho, jaksi měl, hlava se mi může..?“

„Dvě plný účtenky!“ pochvaloval si Palivec.

„A čínský pán byl takový grand, že to všechno vzal na sebe. Akorát vás pak přiměl k tomu, abyste se na účtenku podškrábnul pod nějaká slova, co tam napsal.“

Bretschneider zbystřil pozornost. „A nevíte, o co šlo?“

„To nevím, páč to psal těma jejich znakama.“

 A potom ještě dodal:

„Jo, a taky tu nechal pro vás nějaký vzkaz. Co v něm je, to taky nevím, protože jsem ten papír musel slepit k sobě. Tady to je.“

NEZAPOMENOUT PRINEST TA TAJNA VEC KTEROU MI SLIBIT. JA VAM TAKY OZNAMILA VASE CISLO, KTERYM SE VY HLASIT.  

CEST MAO-CE-TUNG!

SEJDEME SE V CINE NA ROH ULICE..

Bretschneider zblednul. Jakou tajnou informaci slíbil „telefonnímu mechanikovi“ předat, pakliže se kvůli pár deckám kořalky stal agentem Pekingu?