Svět se rozloučil s bývalým kancléřem Kohlem. Zasloužil se o normalizaci vztahů s Francií, byl velkým – 193 cm – Evropanem, stál u zrodu tvrdého eura. Sjednotitelem Německa se však sát nemusel.
Stačilo, aby se po pádu železné opony situace vyvinula jinak, alternativně... Dotklo by se to i rozloučení s kancléřem.
-Řeknu ti, Bédo že jsme se jako sousedi moc nevyznamenali, poslat na pohřeb Kohla jenom ministra životního prostředí, Brabce.
-Vždyť je to místopředseda vlády, a Sobotka je v Japonsku, Zeman je špatnej na nohy – a on tam ani Putin nebyl, tak co?
A všimni si, koho tam poslali enderáci, ministryni přes vědu, nějakou Merku..Merkurovou,
nebo jak se vlastně jmenuje, a přitom jsou všichni Němci stejný krve, z jedné germánské mámy, i když furt ze dvou demokratických států. To tam měli aspoň poslat exprezidenta Krenze.
-Enderákům se nedivím za malou šarži, měli toho Kohla plný zuby. Dodneška mu nemůžou zapomenout, jak po svržení Honneckera je furt lákal do pasti, aby se připojili ke Spolkové republice, a nechal toho, až když to soudruzi, tedy už bývalí soudruzi, odmítli v referendu.
A udělali dobře. Kdo by do takové nejistoty šel? Našinci by Kohlovi jistě taky nenaletěli, kdyby chtěl k západnímu Německu připojit Sudety.
A vem si taky to, že třeba ta..ta ..Makrelová by po anšlusu NDR mohla mít po slibný kariéře, na které ve svazu mládeže už dlouho pracovala v těžkých nedemokratických poměrech.
