Václav Havel – Dva v jednom, jako z reklamy

Ono se to asi nesluší právě dnes psát o tom, jak státně řízený smutek přináší i tragikomické plody.

Ale jeden uvedu jako varování pro případ, kdyby se něco podobného mělo opakovat – i když je to víc než nepravděpodobné.

„Díky“ televizím jsme od pondělí byli svědky - alespoň v oněch reportážích – doslova propagandistického „uchopení“ Havlova skonu ve školách. Něco podobného jsem v životě už zažil, teď je lhostejné, že to bylo ve zcela jiné době, ale dělo se tak stejnými metodami. Tehdy video, kde by nám pouštěli film o soudruhu prezidentovi, jako teď, neexistovalo, tak nám o něm četli z novin. A pak nás vlastně přezkušovali a měli jsme svými slovy myšlenky z oněch veletextů reprodukovat. Jak to dopadlo, co z nás „lezlo“, si už bohužel nepamatuju.

Ale zato si budu pamatovat, co říkal jeden chlapec v úterní reportáži, kdy se ho učitelka, po takové besídce zeptala, jakým pan prezident byl. Doslova odpověděl:

„Dokázal být i normálním člověkem, jako takovým, jako že byl jako, že dokázal být prezidentem a normálním občanem v jednom.“

A paní učitelka se pochválila: “Myslím, že jako o tom vědí hodně, na to, že jsou to vlastně devítileté a desetileté děti.“

Taky je vám z toho smutno? Chudák kluk, „zblbnutý“ komerčním marketingem a školou pak o Václavu Havlovi řekne, že byl vlastně jako dva v jednom.

On za to nemůže. Ale Václav Havel také ne. Ti vykladači životů, ti ano. Jako by vypadli z Havlovy padesát let staré hry.

Jan Dvořák