V osmapadesáti do důchodu? To si ze života moc neužijete. Co dřív?

U Marxksů v kuchyni prezentuje paní ministryně kolegovi Dienstbierovi ještě sociálnější návrh důchodové reformy, než jaký předložila komise.

-Ale jo, Míšo,  tenhle nápad jít v pěti letech do důchodu je ještě lepší, než jít do důchodu v osmapadesáti a brát ho pak po čtvrtinu života, protože takhle by ho novodůchodci brali po dobu třiadevadesáti procent života - ale má to háček!

-Myslíš finance?

-O ty nejde, to spraví státní dluh, ale uvědom si, jakou péči by takoví důchodci v prvních letech  vyžadovali v domech juniorů?

- No co? Jako dneska ve školkách.

-Ale kdo by se o ně staral, když by všichni nad pět měli právo na důchod?

-Jak to, všichni? Bude přece nějaké přechodné období, kdy dojde k souběhu, ti starší půjdou do důchodů jako teď, a ti mladodůchodci už v pěti. Takže starat se o ně budou ti staří.

-No a potom?

-Pak takoví, kteří by chtěli přesluhovat, koruny budou zapotřebí důchodcům vždycky.

-To by jim ovšem budoucí ministr financí nesměl zase napařit nějakou daň, jako to udělala tady pravice.

-Neboj, jestli tahle varianta projde, tak pravice radši emigruje. 

-V tom případě nejlíp do Lucemburska. Tam se sice chodí důchodu až na stará kolena v pětašedesáti, ale  průměr penze je tam tři tisíce. V eurech. A za to se dá slušně vyžít, i když to celá čtvrtina života nebude.