V OKD si šéfové vypláceli stamilióny, a doly byly v mínusu. Kdo to kde viděl!

Kromě gólů národního mužstva do soupeřovy branky dokážou televizního diváka zdvihnout ze židle i  jiné věci. Ty, které mu "hlava nebere", neboť jeho bezelstný pohled na realitu je omezen kupeckými počty.

-Ty, Bédo, já jsem nevěděla, že i ten Telička, co vždycky tak krásně mluví, byl ve správní radě OKD, a ještě předloni si nechal vyplatit jedenáct a půl miliónu na odměnách, a to už dávno byla firma ve ztrátě?

-Kdyby jenom Telička, Liduš. Přes sedm set melounů si klidně vyplatili ředitelé, a ti přece museli vědět, že OKD brzo zkrachuje, ale bylo jim fuk, že nasekali dluhy. Hlavně, že si sami nahrabali!

-Hrůza! A pak prý, jak bylo důležitý doly privatizovat, aby se o ně staral soukromý vlastník s péčí řádného hospodáře. Ale podle mého by v národním podniku OKD k tomuhle přece dojít nemohlo, ačkoli se říká, že stát hospodařit neumí. To je přece nesmysl. To by si třeba na ministerstvech nebo na úřadech museli rozdávat statisícové odměny, jako v tom OKD, a přitom by na ně v rozpočtu neměli peníze.

-No..

-Co, no?

-No, ono to tak vlastně chodí, když pořád ještě máme dluh přes jeden a půl biliónu korun..

-Počkej. Dluh? My? Snad stát, ne?