V Lidovém domě otevíral Hamáček poklady už včera

Předseda Hamáček po čtvrtečním jednání s hnutím ANO, které stále odmítá „stáhnout“ svého šéfa z premiérského postu a vysmálo se požadavku ČSSD zvýšit daně a přenechat jí MV či MF, se málem zhroutil.

Přimět ANO k ústupku se nedaří, a přitom hlava dá, že nechtějí mnoho, jenom pět křesel, tedy pouhou třetinu. Je to přece velkorysý, minimalistický požadavek, protože zamezit všem střetům zájmů premiéra, by vyžadovalo obsadit pro jistotu téměř všechna ministerstva. Ale tak daleko socialisté přece nejdou. Mají rozum.

Předseda zalitoval i toho, jak málo takticky si se zástupcem Zimolou rozdělil role hodného a zlého policajta, respektive vyjednavače. On jako předseda nekompromisně tvrdí, že stíhaný člen vlády problém je, kdežto Zimola, všude kde může, hovoří pravý opak.

Hrozné je, že ANO se chytlo právě Zimolova názoru a usoudilo, že až půjde do tuhého – těsně před sjezdem, což už je – tak že i on, Hamáček, vyměkne.

Možná  že by pro zmatení nepřítele, tedy budoucího koaličního partnera bylo dobré - uvažoval předseda -  role s hodným a zlým si prohodit. Zimola by začal tvrdit, že přes Babiše nejede vlak, že premiérem být nesmí, a on jako předseda by ho mírnil, až by ho jakoby umírnil. Oba by pak začali říkat, že s Babišem ano, a že moc děkují za ta dvě ministerstva – kultury a školství – a ještě také  za to jedno křeslo ministra „bez“.

Když si  předseda takhle udělal  jasno o povelikonočním finálovém  vyjednávání, neznamená to, že snad odjel z Lidového domu na prodloužený víkend. Naopak ve stranické baště zůstal, důvod k tomu měl pádný. Začetl se do účetních knih, a když se přesvědčil, že „sekera“ ve stranickém hospodaření dělá opravdu 40 miliónů, a k tomu mají na krku ještě stamiliónovou pohledávku za advokátní služby, dospěl k závěru, že jenom zázrak by mohl situaci vylepšit. Ale jako ateista na zázraky nevěří.

Chtělo by to najít nějaký poklad, řekl si, a hned se dal v Lidovém domě do hledání, přestože byl teprve Zelený čtvrtek, a poklady se otevírají ve skalách až o den později. Protože LD žádná skála ani rokle či černá díra není, nebyl důvod čekat, a  předseda začal systematicky proklepával stěny chodeb a kanceláří, zda nejsou duté a jestli za nimi není ukryta nějaká hotovost či cenné papíry. Ale nic. Až se dostal do sklepa, do archivu, k šanonům zanesených prachem.  Jeden z nich otevřel, a nevěřil svým očím.

Jestli se  ze sklepení předseda vrátil, jasné není. Ale jisté je, že poklad, byť dávno ztracený, našel. Dosáhnout 30 procent loni ve volbách, dostala by partaj 150 miliónů od státu jako příspěvek za mandáty, a bylo by po sekeře i po doprošování o pár ministerstev..

Jenomže to by tu nesmělo být to zatracené, arogantní, neústupné …Vlastně racionální a vstřícné ANO s rozšafným předsedou, vžil se do role hodného a pokorného vyjednávače. Aby se do té vlády konečně dostal.