V džungli jako doma, aneb vyhozené peníze

Člověk zaplatí zážitkové agentuře nekřesťanskou sumu, ale nakonec se ukáže, že to byly vyhozené peníze. Rozhořčeně uvažuje o tom, jestli by neměl podat žalobu pro podvodné jednání agentury.

Klientovi slibovala, že na vlastní kůži pozná, jaké to je, být cestovatelem hlubokou džunglí a dostat se mezi domorodé kmeny téměř nepolíbené civilizací.

Když ho však v klimatizovaném autokaru do osady přivezou, je při nejmenším na rozpacích. Z jistého hlediska se tam totiž cítí jako doma, a říká si, že kvůli takovému všednímu zážitku nikam nemusel. Nebo si mohl zaplatit třeba plnohodnotnou defenestraci z Hradu do Jeleního příkopu s molitanem.  

I divoši totiž uplatňují některé prvky naší euroatlantické civilizace, takže je otázkou, zda jsme je převzali při misijních cestách my od nich, nebo oni od nás - spolu s vírou, alkoholem, bižuterií a dalším pokrokem.  

Aspoň že výběr medicimana je u nich méně dramatický než v naší sněmovní džungli volba ombudsmana. Esemeskou nikomu nikdo tady vyhrožovat nemůže, protože.... ačkoli signál by tu mít mohli, operátoři expandují  všude.