Už nemusíme páchát přečiny kvůli pár jelítkům a tláče z výslužky pro prezidenta

Situace na venkově se překotným tempem normalizuje. Období domácích zabíjaček vepřů a sviní jako živočišných druhů je tady, a my se radujeme, že zabíjačka je už zase svobodná, oproštěná od totalitní recidivy.  

Ne ke Gottwaldovi či k Husákovi, ale až k Hitlerovi  se náš parlament před časem vrátil, když striktně omezil rozdávání  tzv. výslužek ze zabíjačky pouze osobám blízkým. Hodně blízkým, takovým které nás m.j. vyviňovaly i z placení pokuty za dopravní přestupek, pokud se zmocnili našeho vozu - rodinným příslušníkům.

Kromě těchto velmi blízkých osob si výslužku nemohl odnést ani velmi blízký soused či ještě nám bližší sousedka, popřípadě sousedčina dcera. Respektive odnést si ji mohli, pokud byl majitel zapíchnutého vepře ochoten podstoupit riziko, že jiný soused - o co méně majiteli blízký, tak o to větší prudič -  ho udá na úřadě, protože místo výslužky utřel nos. Proto s výslužkami sousedé odcházeli „nenápadně“, nejlépe pod rouškou tmy, v nabobtnalých bundách a s ruksaky na zádech, jako kdysi lidé, kteří s pomocí Krále Šumavy prchali přes čáru.

Teď  už tomu tak není Přetvářkám je od . listopadu odzvoněno.

Vrátila se jedna z tradičních českých, a tedy i evropských hodnot, neregulovaná výslužka, o kterou jsme se dočasně připravili sami, aniž by nám ji vzali nejedlíci vepřového přišedší z mimoevropského prostoru.

Radost z toho je všeobecná. V podhradí i na Hradě.

Pan prezident už nebude  (pokud ještě bude) ponižován tím, aby mu drobnou výslužku z náhodně navštívené zabíjačky musela paní starostka předávat jako disidentka  utajeným způsobem, ukrytou pod lajnutechem v národních barvách jako nějaký samizdat .   

Pan prezident si bude moct do výslužky pořádně dloubnout a vychutnat ji pro začátek i očima.