Už je to tady: otevřené hranice!

Od pondělního rána už ani nemusíte být pendlerem, abyste se dostali za hranice. A pakliže už se to může, proč takové šance nevyužít –i když má drobounký háčínek…

-Pane řidiči, kam to bude?

-Drážďany.

- Aha. A na jak dlouho?

-Jen na skok, večer budeme už zpátky doma.

-Tak bych měl pár standardních otázek.  První  vynechám, už podle oblečení a auta zjevně nejste zaměstnanci záchranných složek, kteří míří na akci do Německa.

-To nejsme.

-Na zemědělce, co jedou na pár hodin za prací taky nevypadáte…

Heleďte, nejedete třeba k veterináři?

-My mazlíčka nemáme.

-Dobře, a co takhle k doktorovi? Na úřad? Na svatbu, nebo na pohřeb, to taky nejedete? Anebo pečovat o rodinu, kterou máte venku?

-To tedy nic z toho. Jedeme nakoupit do Drážďan.

-Víte ale, co to znamená?  I když se do čtyřiadvaceti hodin  vrátíte, budete stejně muset na 14 dní do karantény, na vás se výjimky nevztahují, jako u důvodů, na které jsem se vás ptal.  Nechcete se vrátit?

-Nechceme, víme to.

My to děláme kvůli utužení manželských vztahů. Můžete trošku blíž, ať nemusím tak nahlas?

Víte, žena v poslední době říká, že už to se mnou nemůže vydržet, a že půjde za maminkou. Jenomže maminka už pár let leží na hřbitově, tak jsem se lekl… No, a když budeme muset být v karanténě, a nehnout se z domu, tak jí to snad přejde.

-Co tomu policistovi šeptáš, Bédo?