Utrpení pana premiéra se zvyšováním platů

Zdálo se, že premiér po nedávném tažení proti politikům, kteří si chtěli zvýšit plat o víc než jedno procento – a nakonec to bylo o tři – už bude mít s touto nevděčnou agendou pokoj.

Veřejnost totiž každou, i drobnou úpravu platů volených zástupců směrem nahoru vnímá příliš osobně a přecitlivěle. Jakoby tisícovky, co budou brát navíc, jí snad někdo bral z kapes.

V situaci, kdy už bylo ticho po pěšině, přišlo jako blesk z čistého nebe rozhodnutí Nejvyššího soudu. V jeho důsledku by se platy ústavních činitelů měly zvýšit ještě víc, protože při výpočtu základu se prý vloudila ministerstvu jakási miliardová chybička. Nebýt však skupiny investigativních soudců, kteří ji objevili a žalobou se domáhali nápravy vůči svým osobám, stát by se vlastně zachoval jako bezděčný okradač části pracující inteligence.

Ne že by to veřejnost nepřežila, přežila už jiné okrádání, ale pořádek v právním státě být musí, a nárok na spravedlivé odměňování mají i soudci. Ale co chudák sociální premiér, který už stávající zvýšení duševně odstonal?

Ten aby teď vyletěl z kůže, pokud nevyletí ministryně z úřadu, což je pravděpodobné méně, jestliže reprezentuje genderovou vyváženost kabinetních křesel..

Jak se má Bohuslav Sobotka postavit před voliče a zdůvodnit jim, že platy politiků porostou znovu jako houby po dešti, když ani nezapršelo - kromě lijáku z Nejvyššího soudu.