Ústavní krize podlomila zdraví politiků. Vydrží nám aspoň "do brambor"?

 Se zdravím na tom politické špičky dobře nejsou. Sice se snaží tvářit jako junáci, jejich kondice je však vepsí.

Prezident pozbyl nejenom chuť na maso, ale prý ani etanol mu nejede, byť by byl podáván po kapkách.

Ani se netumluje vtipnou kaší jako dřív a zjevně teď polyká velmi řídkou kašičku z kyselého šťovíku, po jejímž pozření kolem sebe poněkud prská.

Premiér v posledních dnech poklesl na duchu. Druhdy sebevědomý výraz tváře nadstandardně úspěšného vyjednavače teď připomíná boží umučení. Přitom by měl jásat, partner Hamáček ho neopustil ani po bůhví kolikáté výhružce a zjevně vládu nepoloží, pokud bude jednat konzistentně i po 12. a 15. červenci.

Ale ani on nekypí zdravím, byť mírná nadváha, dodávající mu fešáckosti, mohla by svědčit pro opak. Trpí bolestí. Fyzickou, nikoli slabošskými výčitkami, že hodil přes palubu pilného Staňka, který prožívá deziluzi z Hamáčkova brutálního postupu.    

Po čtvrtečním setkání s prezidentem v Lánech se vicepremiérovy potíže prohloubily natolik, že už nezabíral ani makovicový čaj a v pátek večer musel navštívit lékařskou pohotovost.

Jako správný sociální demokrat začal své potíže líčit replikou jedné sociální balady proletářského básníka:

Pane doktore, tak těžko mi je,

jako bych v zádech železo měl a zmije