Středeční smutné výročí využili Chvilkaři k protestům proti vládě a prezidentovi. Vyvrcholením byl pochod před Hrad. Hlavě státu tam dali hlasitě najevo, že hrubě porušuje ústavu.
Což názorně předvedl figurant Minář, který Ústavu ČR nikoli jen porušil, ale rovnou ji roztrhal. To ovšem prezident neviděl, na Hradě nebyl, a tudíž do sebe jít nemohl.
„Tak co, Jiří, už se blíží?“ zeptal se prezident Zeman mluvčího Ovčáčka, který vyhlížel ze zámeckého okna v Lánech.
„Ne, šéfe, sem nepřijdou, v televizi říkali, že z Václaváku to vezmou na Hrad a tam budou proti vám vykřikovat.“
„Na Hrad?“ podivil se upřímně prezident, ale vzápětí zbrunátněl. „To je ale drzost, na Hrad!“
„Taky si myslím. Neměl bych zavolat kluky z Hradní, aby udělali pořádek?“ konstruktivně navrhoval mluvčí.
„Ale nech je být, ať se Chvilakři vydovádí, stejně je neuslyším.“
„To je pravda, budou vykřikovat pánu bohu do oken“, zažertoval Ovčáček, avšak prezident ho zpražil. „Nebudou, Jiří! Dneska má pán Bůh přece okna tady.“
„Jistě, pane Bož…pane prezidente“, zmateně přitakal Ovčáček.
„Ale to byl jenom bonmot Jiří“, uklidnil ho prezident.
„Drzost to od nich ovšem je,“ trval na svém. „Když už mi chtějí něco sdělit, tak proč pláčou na špatném hrobě? Na Hradě. To by jim snad nohy upadly, kdyby z Václaváku přišli sem, před bránu? Za mnou přece z Prahy chodí jinčí…
