Upálili mistra Jana? Kterýho? Toho kacíře?

Nové nálezy písemných dokumentů dávají za pravdu dřívějším tvrzením, že Husovu mučednickou smrt pro pravou víru jeho současníci nevnímali výhradně jako statečný čin, ale i jako důsledek rétorické nešikovnosti.

Ze zlé situace se přece Jan Hus mohl - dnešním jazykem - vyšvejkovat.

 "Tak nám zabili mistra Jana," řekla kuchařka Otci Josefovi stiženému ukrutnými bolestmi kolenou, kterým se za pět set let bude učeně říkat revmatismus.

Právě si mazal kolena  mastí  z koňského trusu a psího sádla,  kterýžto léčivý přípravek si za hodně dlouho nechá patentovat švýcarský SANDOZ pod obchodním názvem Opodeldok forte..

"Kterýho Jana, "otázal se Otec J. nepřestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Jany.

Jeden je mistrem kolářským  a nezřízeně pije, takže  se mu často  podaří udělat kolo, které není kulaté, a potom znám ještě  Jana, co sbírá zlé řeči o lidech a  hned  s tím  běží za rychtářem. Vobou není žádná škoda."     

"Ale, otče, míním Mistra Jana, toho tlustýho, z Betlémské kaple, kacíře!“ "

"Kacíře? Toho, co mě nabádal, abych nehrál vrhcáby a nechodil do příbytků přemlouvat poběhlice, aby už nehřešily?  Díky bohu, že upálili jeho", ulevil si Otec Josef.

„Horší by bylo přijít  o mistra  Jana hrnčíře. Mám už poslední zdravý pohár na vínko,  a potřeboval bych aspoň  dva přidělat. To víš, když vedeme učené disputace o tom, jestli hromadným nákupem jedno grošových odpustků  se stoprocentní slevou  si panstvo  předplatilo už dopředu odpuštění budoucích hříchů, a nebo ne, -  a budou muset za nové hříchy nakupovat  odpustky znovu, ale už bez  množstevní slevy,-  tak,  jak jsme při tom v ráži, občas se ucho utrhne, i tomu poháru.  

Víš ale, čeho se ale bojím?“

„Pekla, otče?“ pokřižovala se kuchařka a začala mumlat otčenáš.

„Ďábla ne, stolice se bojím. Aby z toho  kacířského Husa jednou neudělali svatého, to  by  každý rok  byla slavnostní mše navíc, a já bych přitom, i když jsem po pár mázech  ještě víc trop na nohy, musel otci biskupovi přicmrdávat.“