Unijní Španělsko je pokrokovější než byla R.U. monarchie. Separatisty nevěší

Bylo by chybou domnívat se, že duch první republiky je ta tam – respektive, že duchové předních zakladatelů státu Aloise Rašína a Karla Kramáře se o dnešní dění tu, ale i jinde, nezajímají…

-Řeknu vám Karle, bylo to štěstí, že jsme tehdy chtěli od Rakouska-Uherska odtrhnout české země a založit vlastní stát, a ne třeba odtrhnout Katalánii od Španělska a vyhlásit republiku jako teď ti jejich separatisté. To bychom dopadli! Pěkně bídně.

- Copak jsme špatně nedopadli, když nás odsoudili k trestu smrti? A katalánským rebelům hrozí za vlastizradu pouhých sedmadvacet let.

- Pouhých? Brrr. Hrůza hnít ve vězení tak dlouho nás bohudík ani potkat nemohla, protože v osvícené monarchii byla za vlastizradu rovnou rychlá šibenice, a ne nehumánní doživotí.

Ovšem milost od nového císaře, když Franz Josef natáhl… odešel na věčnost, to všechno vyřešila, a šli jsme domů monarchii bourat.

– Třeba ti Katalánci dostanou milost taky, jako jí dal císař Karel nám..

-Myslíte? Ten jejich vysportovaný mladý král Filip nevypadá, že by se hned tak měl poroučet na věčnost a že by pak nějaký následník uděloval milosti..

–No.. On by ale také mohl..ehm.. odejít exkrál Juan Carlos, a to by pak Filip VI. zlomen těžkým bolem mohl amnestii vyhlásit.

- To víte Lojzo, taky je to monarchie, taky žalář národů jako v osmnáctém u nás. Co od nich mohou porobené národy čekat?  A to mají ještě tu Unii.

- Tak dobrou, Karle.