Unie s námi krutě zametla - už si nezastřílíme jako dřív!

Štrasburská regulace držení zbraní je ránou pod pás. Nejenom myslivcům a sportovním střelcům, ale i všem zodpovědným unijčanům, kteří pro případ osobního ohrožení nespoléhají jen na stát, a proto holé ruce nemají.

Teď je holé, nebo výrazně holejší, mít  budou!

Jak k tomu napadený občan přijde, když v sebeobraně nebude smět použít zbraně se zásobníkem, který mu skýtal víc než dvacet možností pokusit se subjekt zasáhnout, nebo ho varovat? Teď aby po dvaceti výstřelech zásobník měnil za další!

A co sportovní střelci, kteří po cílech za účelem likvidace nebezpečí nestřílí, ale činí tak z pouhé radosti, že se trefí, a líp než soupeř. Proč jim tu rozkoš Brusel/Štrasburk komplikuje?

Budou-li unijní úředníci takhle nesmyslně pokračovat v omezování přirozených potřeb, mohli by časem zakázat třeba i nafukovací panny nebo vibrátory, ačkoli ony prostředky slouží k podobnému účelu odreagování a vybití sil jako sportovní zbraně střelcům.

Velká škoda, že Chovancem navržený dodatek Ústavy o právu na nošení zbraně byl dosud jen vysmíván a všeobecně se spoléhalo na to, že bruselské nařízení schváleno moudrým europarlamentem nebude. Bylo, a zcela hladce. Zřejmě si zjemnělí štrasburští schvalovači nedokážou představit, jaký to je adrenalin postavit se agresorovi se zbraní tváří v tvář, anebo pro zábavu složit pár desítek lesních zvířat. Hrstička českých poslanců, která byla proti, nezmohla nic.

Mít právo na držení zbraně v Ústavě, mohli jsme opakovačky používat dál.

Zpráva o drastickém štrasburském omezení vyvolala v komunitě držitelů zbraní bouřlivé reakce. Některé i s dopadem do rodinných vztahů.