Ukrajinští furianti: Vstup do NATO? Ještě se uvidí

Zdá se, že trvale zoufalá situace na Ukrajině už zatemňuje tamějším vládním politikům mozek, což se projevuje nejenom ztrátou soudnosti, ale i ztrátou zábran při svým způsobem politickém vydírání západu.

Ačkoli o reálné blízkém vstupu Ukrajiny do EU není ze strany Bruselu řeč, a když tak velmi obecně formulovaná, pak kyjevský ministr zahraničí suverénně říká, že jeho země se členskou zemí stane, a basta.

Což o to, je to hezká a zřejmě správná idea pro - střízlivě viděno zvenčí - třicátá či čtyřicátá léta tohoto století.  Trocha skromnosti by nevadila, ale budiž.

Kde však neskromnost a velkohubost vadí rozhodně, je u vyjádření ministra Klimkina pro Ukrajinskou pravdu o Severoatlantickém paktu. Ačkoli v téhle chvíli, a ještě těch chvil bude asi dost, do aliance jako členskou zemi Ukrajinu nikdo nezve, ona už teď si klade podmínky. Chce nějaké zvláštní bezpečnostní záruky. „Pokud je Ukrajina nedostane, budeme muset hledat jiné varianty..“

Tedy, jaké by to byly, když závazek kolektivní obrany je Kyjevu málo? Orientace výhradně na Spojené státy, které by tam měly své raketové základny? A proti komu jinému, než Rusku. To snad nemůže ani ukrajinský ministr myslet vážně, takhle dráždit ruského souseda. A neutralita také nepřipadá v úvahu, a nějaký vojenský pakt s Čínou je rovněž iluze při politické a hospodářské kondici země.

Bude to nejspíš tak, že tímhle způsobem, tedy příliš suverénními řečmi  Kyjev “tlačí na pilu“, aby přísun zbraní a poradců z Ameriky a peněz z EU  do země pokračoval ve stále větší míře  dál, a oni pak už si to s Rusáky a s nepřizpůsobivým východem země vyřídí sami.  Konec konců bojují tam přece, jak dávají najevo, i za Berlín, Madrid,  Vídeň, Lisabon , Paříž... nebo ne?