-Pane docent, taky jste se stal obětí té strašné krádeže? -To tenkrát všichni, pane soused. Privatizace byla jedna velká zlodějina.
-Ale to už je dávno, já myslím na loupež, co se provalila v těchto dnech.
- Vám snad něco ukradli? To víte, lidi jsou nenechaví, a když jste neopatrný, vezmou vám i nos mezi očima. Kolik toho bylo?
-Ani se neptejte, pane docent. Tak mi ukradli,
že mám cukrovku – a jaký prášky na ní beru,
že jsem špatnej na nohy – a čím si je mažu,
že mám psa Bobíka a co mu kupuju za dobrůtky,
že mám starou, teda Růžu a že by furt chtěla jet na Kanáry,
že mám starou, tedy škodovku a že bych si měl koupit nějakou novou – tedy na novou bych už neměl, leda kdybych dostal výhodnou půjčku na nějakou levnou ojetinu,
že bychom měli konečně vymalovat kvartýr, ale sám to kvůli heksenšusu, na který beru prášky, už nezvládnu,
že bude mít neteř svatbu, a kolik jí stály šaty a kam pojedou na svatebku,
pak mi ještě ukradli…no prostě mi ukradli všechno o mně, co tam píšu, i ty fotky, co tam dávám - a teďka toho můžou zneužít. Vám neukradli z facebooku nic?
-Ne, pane soused. Nemám ho. Já na sebe nikam nic dobrovolně nepráskám. No co by měl kdo vědět, že jsem včera byl na velké čtyřikrát, když normálně chodím dvakrát, a málem jsem se ještě po paté.. však víte, co. To říkám jenom vám, vy to jistě po sídlišti vyprávět nebudete.
-Dobře že jste to zmínil, tak něco podobného o stolici mi určitě taky ukradli, já totiž denně přátelům poctivě sděluju jak, a kdy mi to šlo. A to v dobré víře, kvůli sociálnímu kontaktu.
To jsem ovšem nemoh tušit, že takhle citlivý data z facebooku určená dobrým přátelům, nestoudně zneužije kdejaká firma, která mě teď bude bombardovat například letáky a e.maily s nabídkou léků proti běhání. A určitě taky s viagrou, protože jsem se svěřil… a jiná firma bude zase nabízet štětky na malování, a další v Akci slíbí 50% slevu na pohřeb žehem, pokud se zavážu, že do roka budu službu čerpat.
