Trochu jiný, racionální pohled na vyznamenávání na Hradě a na jiné oceňovací akty

Mediální ozvuky pondělního vyznamenávání na Hradě se soustředí na různé aspekty - na projev prezidenta, na skladbu oceněných i na ohlas ve veřejnosti - avšak jedno hledisko zcela opomíjejí.

Je jím vysoká produktivita onoho aktu, kdy na základní časové ploše (60 min) převzal ocenění, dá se říct, rekordní počet osobností. Obzvlášť to vynikne při srovnání s jinými podobnými ceremoniály rovněž živě přenášenými  letos Českou televizí. Srovnávejme:

Český lev – 24.3                   –  moderátor V. Kopta

– 20 oceněných - stopáž 125 min.

– sledovanost: 559. 000 diváků

Ceny Thálie – 5.10 – moderátor V. Moravec

– 17 oceněných – stopáž 100 min

– sledovanost: 351 000

Hradní vyznamenávání – 28.10

– moderátor M. Zeman/V.Mynář

– 42 (!) oceněných – stopáž 60 (!) minut

– sledovanost 1.000 060 (!)

Už jenom z této statistiky vyplývá, jak různě zodpovědně přistupují organizátoři k racionálnímu naplánování času na předání cen či vyznamenání. Pro jedny nehraje tato doba vůbec žádnou roli a hravě přetáhnou půldruhé hodiny či dvě, - ne že by snad oceňovali časově nezvladatelný větší počet umělců, ale proto, aby se moderátoři mohli sebe prezentovat a večer byl prokládán (zdržován) různými hudebními či tanečními čísly a medailonky vyznamenávaných.

Hrad si času vážit dokáže a hospodařit s ním umí. Samotný akt zbavil všech zbytečných kudrlinek. O ně přece nejde. Proč by se ocenění měli veřejně dojímat a děkovat, když hrozí riziko, že by při děkování na někoho důležitého zapomněli?

Bohužel ne tak se to děje u Thálií a u Lvů. Tam se nekonečnost děkovacích řečí toleruje, a čas přitom utíká.

Podívejme se, kolik času (při započtení i oné „vaty“) bylo v průměru zapotřebí na předání jednoho ocenění.

Thálie: 5,9 min

Lev:    6,25 min

„Hrad“ : 1, 42(!)min

Přitom u Hradu je zapotřebí vzít v úvahu, že téměř polovinu z ceremoniálu zabraly příchody a odchody klíčových politiků, vojáci s prapory a téměř dvacetiminutový projev prezidenta. Při očištění od této časové plochy pak trvalo průměrné předání jedné medaile - včetně příchodu oceněného, převzetí a odchodu zpět na místo -   optimálních 42,85714285714286 vteřin.

Je evidentní, jak racionálně, bez zbytečného plýtvání časem, a při úzkostlivém dodržení plánované délky (!), takové akty dokáží připravit hradní profesionálové.  Neměli by se ostatní od nich učit?

(Mimochodem, argument, že Hrad spěchá, protože po vyznamenávání následuje recepce, je lichý a zlý.   A i kdyby na něm přece jenom něco bylo, šlo by o výraz ohleduplnosti k hostům, kteří aspoň nemusí jíst okoralé chlebíčky jako po zdlouhavé Thálii a Lvech jejich účastníci)