„Už, už to mám,“ hlásil ministr Zaorálek, když vstupoval do Hamáčkovy pracovny. Ten se na něho podíval poněkud překvapeně. “A co, jako?“
„Přece jsem měl zanalyzovat, v čem to je, že Klausova Trikolóra nás v preferencích už málem předstihla – a to přitom mají jenom dva poslance odpadlíky z ODS a žádného ministra.“
„A na co jsi přišel?“ zeptal se s obavou předseda.
„Že za vším je jedna velká loupež, která se týká jejich názvu a hlavně loga!“ konstatoval Zaorálek pobouřeně.
„Je vidět, že jablko od stromu daleko nespadlo. On totiž mladý Klus bez skrupulí vytuneloval národní barvy a přisvojil si je pro vlastní partaj jako lákadlo pro voliče.“
„Jaké lákadlo, prosím tě,“ namítl Hamáček.
„Všechno je v psychologii,“ poučil Zaorálek předsedu.
„Podívej se, ta modrá z trikolóry, kterou ukradli do loga, přetahuje voliče od Babiše.“
Hamáček se zatvářil jaksi neutrálně, rozhodně nevěděl, která bije. Zaorálek ho lehce šťouchl do zad.
„No protože ANO má v logu taky modrou. Rozumíš? To je útok na podvědomí. Ta červená zase láká příznivce komunistů. No a bílá přetahuje stoupence andělsky čisté ODS, nehledě na to, že i ten jejich pták je bílý. Vidíš v tom tu strašnou Klausovu rafinovanost? Ten by tou vlasteneckou trikolorou v logu dokázal zlanařit třeba i presidenta Masaryka, kdyby žil, protože ten na národní barvy slyšel.“
Hamáček chvíli usilovně přemýšlel a pak s ulehčením konstatoval:
"Ale to nás Klaus neohrozí.“
Teď nechápal zase Zaorálek.
„Má přece Trikolóru, a ne Čtyřkoloru. No představ si, kdyby tou čtvrtou barvou byla třeba oranžová. N a š e sociálně demokratická oranžová! To by pak mohl odlákat voliče i nám. Na barvičky ať si lanaří hezky u sousedů, na to mu kašlem a máme z toho upřímnou radost, ale na naší barvu, na tu ať nesahá!“
Zaorálek předsedu uklidňoval. „Neboj, to se nestane, už kvůli názvu: trikolóra - tam se přece čtyři barvy nevejdou!“
Vzápětí však zesinal z hrozné předtuchy.
„Leda, že by jednu z těch stávajících barev junior vyměnil za oranžovou. To by byl ovšem šílený podraz, odlákal by nám poslední voliče, kteří nás ještě drží nad pěti procenty. Museli bychom s barvou ven, tedy s tou naší oranžovou ven ze sněmovny..“.
