První leden byl tradičně nejenom dnem léčení bolehlavů, ale také přehlídkou televizních stand - upů nejvyšších ústavních činitelů. Vyjma toho nejvyššího vůbec. Ten všechny ty mladíky předběhl . Osladil nám už svátečního Štěpána.
-Bédo, co sis to v obýváku v noci mumlal? Už jsem se chtěla jít podívat, jestli ti snad něco není, abys šel už konečně spát, ale pak jsem usnula.
-Co? Budeš se divit. No pojď se podívat.
Něco jsem pro tebe natočil na telefon a pak sobě poslal e-mailem, abych ti to mohl pustit z většího monitoru.
- Nějaké žertovné video, zase nejapné fórky?
-Ale vůbec ne. Novoroční projev.
-Projev? Vždyť už ho včera měla trojka Vystrčil, Vondráček a Babiš. A teď ještě ty?
-Oni ovšem nebyli osobní, diváky oslovovali obecně: Vážení spoluobčané, a ne Vážená spolubydlící Liduš, jako já. Takže dopad nemohl být tak silný.
No jen se podívej, jak jsem to pro tebe hezky sesumíroval. Je tam všechno. Poděkování, že jsi mi šila roušku, že jsme se v těžkých časech semkli, že jsme se předčasně uvolnili, a že bude líp. A končím, že by ses měla dát očkovat.
Tak já ti to pustím, jo?
-Ani se nanamáhej, co tě to napadlo? Asi ses ještě pořádně neprobral ze Silvestra!
-Já to myslel dobře, Liduš-ko.
-Dobře, dobře! To se musíš opičit po každém hlavounovi, kdo něco čte do televize? Na co si to hraješ?
Copak jsi nějaký předseda, jako oni? A nezapomeň, že premiérkou v tomhle domácím kabinetu jsem pořád já. A ne ty, Bédo, abys mi něco vykládal - to já bych mohla..
-No dobře, tak prones něco ty. To jsem zvědav na tu úroveň.
-Úroveň?! Nevíš, kampak se přes noc vypařil ten zbytek rumu z láhve?
