To se jim to bude vegetovat, když jim sedm stovek přidali!

Navzdory varování podnikatelských kruhů, že zvýšením minimální mzdy o celých sedm stovek vláda odstartuje vlnu dalšího propouštění, nechal se kabinet zlomit odborářskou lobby a hazardní opatření schválil.

Zhruba sto tisícům zaměstnanců, co u nás dosud pobírají minimální mzdu v optimální existenční výši 8 a půl tisíc korun, tak od ledna přibude dalších sedm vlastně přebytečných stovek. Ty udělají za rok slušnou sumičku, která se vyrovná jakoby třináctému platu dosavadní minimální mzdy.  A kdo dnes dostává takový bonus?

Dalo by se proto očekávat, že tak velkorysé sociální opatření vzbudí všeobecný souhlas zejména mezi tou částí pracující veřejností, která pobírá až násobky minimální mzdy. Jenomže našlo se nemálo závistivců, co demagogicky tvrdí, že jestliže už vláda o 8 procent zvedla minimální mzdu, tak měla podnikatelům nařídit o stejné procento zvednout plošně i mzdy neminimální všem, aby prý nedocházelo k diskriminaci převážné části pracujících.

Ti z nás, co mají zdravý rozum, však minimalistům zvýšení životní úrovně nezávidí se křípěním zubů, byť se tak stalo jednostranně a nesystémovým krokem. Nehledají v tom ani žádný politický obchod mezi Sobotkou a Babišem, kdy na jedné misce vah bylo sedm stovek, a na druhé Věra Jourová jako uchazečka o kýžený post v Bruselu.

A sociálně založené povahy se dokonce domnívají, že by se slušelo přihodit ještě nějakou tu padesátikorunu nebo dvacku navíc, aby se státem garantovaná odměna přiblížila úrovni minimální mzdy ve vyspělé části Evropy.  

Nic se však nesmí přehánět a volání po maximální minimální mzdě západního střihu je třeba tlumit v zárodku. Třeba už od obecné školy.