To nejlepší v ČT o totalitní moci - pro nespavce

Na České televizi je sympatické, že se nenechala odradit letitými stížnostmi zanedbatelné části divácké populace, která chodí spát předčasně – v době mezi časem obvyklým pro slepice a dvaadvacátou hodinou – a filmové lahůdky nechává na dobu noční,aby se dostalo na většinové publikum.

Hezkým příkladem z aktuálního soudku je uvedení oscarového filmu „Životy těch druhých“ v pondělí po půl jedenácté v noci.

O kvalitě díla netřeba pochybovat, pochybovat nelze ani o tom, že by zařazení od dvacáté hodiny fatálně ohrozilo mravní výchovu mládeže.

Naopak by velmi názorně a skutečně uměleckou formou přiblížilo, a nejenom mladým, rub života v reálném socialismu, pečlivě pulírovaný mnohdy oslnivou propagandou.

Vidět tenhle film vydá alespoň za tři nepovedené brožury Ústavu pro studium totalitních režimů.

„Životy těch druhých“ diváky prostě „dostanou.“ Ti, kteří tu dobu – byť v československy méně drsném vydání – v relativním klidu přežívali, si třeba uvědomili, jak stačilo málo, aby bylo po něm.

A „nepamětníci“ zase viděli thriller o tom, jak státní moc ovládá společnost.  Obojího „poučení“ se divákům dostalo za předpokladu, že mohli ponocovat, pokud si třeba film nezaznamenali.

Podle mého mínění byly Životy těch druhých tím nejlepším, čím veřejnoprávní televize přispěla k výročí 17. listopadu.

Škoda, že tak pozdě v noci. Ve středu ve 20 by to zřejmě nebylo to pravé, když máme tolik stejně silných českých dramat, která odkrývají mechanismus zneužité moci.

Jan Dvořák