Televizní umění - přežít třináctého ředitele

Ve vyšších patrech České televize doznala horečka z očekávání nového generálního ředitele povážlivého stupně s viditelnými následky na chování managementu.

Komična počínání městských činovníků z Gogolova Revizora však (zatím) ještě nedosáhlo. Ve známé frašce falešný inspektor totiž funkcionáře skutečně zaskočil a tak se jim horko těžko dařilo předvádět divadélko úspěšné městské správy s cílem služby lidu.

Jenomže nový ředitel televize rozhodně falešný nebude. Je proto nejisté, jestli tamější divadélka – i když by byl personou tzv. odjinud - neprohlédne a nebude chtít uplatnit vlastní, dynamičtější představu o televizi.

Do jeho nástupu zbývá měsíc, pokud Rada splní slovo. V tomto meziobdobí snad jen zpravodajství nebude vyčkávat co a jak, avšak zcela jistě si bude počínat s nejvyšší možnou mírou opatrnosti. Ostatní počká.

Minulý týden jen pár minut před termínem zrušená tiskovka k programovým záležitostem podzimu - z údajně technických důvodů - byla však hodně okatým a zoufalým činem, hodným následného objasnění před novým šéfem, pokud ovšem ještě bude mít kdo objasňovat.

Ano, „nikdo nic neví“. V takové chvíli, tedy v takových týdnech, je lepší držet se zpátky, ono se to stejně ne… Tedy nepozná, příliš.

Jen kaskadéři z oněch vyšších pater, a jeden dva takoví tam jsou, vsadili na svého koně a mediálně se vymezují vůči současnému stavu tím, že kdyby bývalo bylo možné, tak by mohlo být… Kolegové si přitom klepou na čelo. Co když ta volba dopadne jinak? Jde přece o to, přežít.

Třeba už xtého ředitele. Od roku ´89 jich bylo dvanáct. Třináctka je pro ně šťastné číslo.  

Jan Dvořák