Televizní střízlivosti chvála?

Televize bez ohledu, zda jde o veřejnoprávní čikomerční stanice, odhazují staré kánony.

Ty, jež je nutily, aby při významných výročích, různých jubileích a státních svátcích zařadily pořady, reflektující jejich - pokud možno - aktuální význam.

Blouznit o výchovné funkci médií by bylo dnes  nepatřičné.  Člověk,  kromě občanského minima získaného ve škole,  ať se formuje sám,  tvrdí mnozí.  Má k tomu dostatek virtuálních prostředků.  Proč by měl tedy čekat na televizi? Stačí kliknout, a hned je v obraze, kdyby už zapomněl, nebo snad vůbec netušil, kdo byl Hus, Hitler, či Havel, co byla německá okupace. Nebo i okupace sovětská. Na webu najde dost fotografií tanků i rozhořčených tváří, které je „vítaly“, může si přehrát i řadu autentických záběrů či dokumentů z té doby. Ze srpna 1968.

Od spojenecké agrese proti dnes  už neexistujícímu státu, do míst, kde však stále žijeme, uplynulo dnešním ránem pětačtyřicet let.   

ČT svůj program přehršlí pořadů k této historické události rozhodně nezaplevelila, jak by někdo mohl čekat. Naopak.

Dnes odpoledne skromně připomene souvislosti onoho vpádu Třináctou komnatou Marty Kubišové - a to je v den výročí jedenadvacátého srpna vše. Už včera ale poměrně pozdě večer uvedla ČT vynikající film Pouta, který je pohledem na jednu ze stránek normalizace, produktu sovětské invaze.

Také Renčův muzikál Rebelové vysílaný v neděli  připomněl atmosféru doby, dokonce srpnové dny.   A o víkendu dopoledne šel ještě pár let starý analytický dokument. Je to snad málo? V době informací na dosah?

Střízlivost televize zdá se být patřičná, i při tak smutném, ale významném výročí, jestliže máme tolik jiných informačních zdrojů a možností, jako nikdy předtím – můžeme si říct.

Přesto si myslím, že alespoň za jeden pořad, ať dokument, besedu, či film v hlavním čase třeba na „dvojce“, výročí invaze stálo. 

Ona ta televize, alespoň veřejnoprávní, přece jenom nějaké poslání má, nebo by aspoň mít měla.  Ještěže si to uvědomili ve zpravodajském bloku na čtyřiadvacítce.

Jan Dvořák