Takový pokřik kolem nějaké finlandizace!

Jestli by někdo po zásluze měl být v přímé volbě zvolen za krále nepochopených, musel by to být antimonarchista Miloš Zeman.

Vždyť cokoli cenného sdělí, nebo jen tak mimochodem utrousí, stane se předmětem nikoli obdivu, jak by bylo hodno, ale naopak terčem nechutného odsudku médií i nepřejícných politiků.

Přitom všechno spočívá jednak v povrchním, prvoplánovém nahlížení na prezidentovy výroky, ale také v pokrytectví kritiků nepřiznat mu evidentní pravdu.

Zemanova cesta Kazachstánem, mimochodem končinou, odkud se druhdy vydal k dočasné vesmírné pouti prezidentův nynější oblíbený velvyslanec, je takových excesů ze strany médií plná.

Jakoby média nemohla přitakat Zemanovu přirovnání amerického piva ke špinavé vodě, jestliže je tomu skutečně tak?  Nebo proč, a v čím žoldu, napadala prezidentův oprávněně pohrdavý postoj k německým neumětelským pivovarům? Ani tomu poslednímu u nás ze Lhoty, přece nesahají Brauhausy po kotníky, respektive ne výš, než dvacet čísel jeho komína.

Totálně nepochopený zůstal však další Zemanův kazašský výrok, vlastně rada nad zlato, udělená  Ukrajině během dužného rozhovoru s místním protějškem. Do Kyjeva Porošenkovi vzkázal, že by se měla „finladizovat.“ Aby byl konečně pokoj. Myslel to stejně konstruktivně, jako kdysi mnichovská čtyřka, když navrhla Československu jednoduché vyřešení národnostního problému.

Jenomže strhl se tak ohromný pokřik, že na pokoj to teď už nevypadá. Přitom jde zase a zase jen o nepochopení prezidentových slov. Všichni ti chytráci, co se chytali za hlavu, kam až Miloš Zeman zašel a futrovali to zlovolným pohledem literáta Šloufa, který to vidí málem na rozpad prezidentovy osobnosti,  měli se pana prezidenta nejdřív zeptat, jak to s tou finlandizací opravdu myslel. A ne ho hned peskovat v televizi a dnes ve všech novinách..